Na to už jsi starej Frede...

Dnešní ráno bylo jako každé tento týden. Přijíždím z práce a doma už pobíhají děti i žena. Holky se češou a fintí,zatím co synek sedí u stolu a snídá svůj milovaný suchar s medem. Dávám Karlovi granule a sedám si synkovi do jídelny. Nevím kdo chroupe více, jestli Karel granule v kuchyni,nebo synek suchar v jídelně.
Holky pobíhají sem a tam,hrabou se v koši s prádlem,přehrabují se v něm,vytahují různé druhy oblečení... Synek dojedl suchar a než jsem stačil něco říct,utřel si ruce do pyžama a kráčí do obýváku. Tam si otevře komodu a vytáhne za rukáv tričko se svetrem,trencle a kalhoty. Zavře komodu a po zemi to táhne k sedačce...
Jen si povzdechnu a jsem rád,že jsem včera vyluxoval a vytřel. Je oblečený za minutu a kouká na mě,jestli už jdeme.
"Ukliď si to pyžamo..." říkám a kývnu hlavou směrem k sedačce.
Otáčí se,bere pyžamo do rukou a mizí s ním v pokoji. Cestou uhýbá holkám,které se kvůli hřebenu honí po bytě. Chystám holkám do krabiček housku a ovoce,nalévám jim pití do láhví. Jdu se svačinkama k aktovkám,když kolem mne prochází má žena jen ve spodním prádle. Fascinovaně si ji prohlížím... Je fakt,že není jako ta kundička z reklamy na intimissimi,ale stejně mám chuť ji kousnout do zadečku...

Dávám svačinky na aktovky a volám synka. Karel už stepuje u dveří. Synek si bere sněhule,narazí si čepku na hlavu a pak si teprve obléká bundu. Zapínám mu ji až pod krk,i když remcá, že ho to škrtí.

Vyrážíme do školky. Musím ho popohánět,akorát u školky už běží napřed. Je tam totiž asi čtyři metry dlouhá zamrzlá kaluž,na které se děti kloužou. Je už hladká jako sklo. Synek už se na ní klouže a blbne,zatímco já ještě čekám,až Karel všechno očuchá cestou do školky. Procházíme kolem křepčícího synka na ledu a uvazuji Karla u branky. Volám synka a ten neochotně přichází.
Ve školce ho odevzdám paní učitelce a ještě mrknu na nástěnku,jestli tam není něco nového pro rodiče a odcházím. Venku odvazuju Karla a otáčím se směrem domů. Přede mnou leží ta klouzačka v celé své kráse.
Rozhlédnu se kolem sebe. Nikde nikdo v dosahu mého zraku. Usměju se a rozbíhám se. Pět rychlých kroků a hop....už fičííííííí po ledě. Zkušeně držím rovnováhu a kloužu. Je fakt,že co ses v dětství naučil,ve stáří jako by jsi našel... Karel běží po trávě vedle mě a zubí se. Hop... Na konci vyskočím na chodník...
Kuwa to bylo fajne... Znova se rozhlédnu,pořád nikde nikdo...
Znovu se rozbíhám a hop na led. Cha,cha,chaaaa... Už zase fičím zpátky. Boty krásně kloužou po ledu...
Bzzzzzzzz... Bzučí navíjecí vodítko. Koutkem oka vidím Karla jak má zabořený čumák v zemi a něco super důležitého tam čuchá. Hlavou mi letí matematické výpočty mé rychlosti skluzu, plus délka vodítka, mínus vzdálenost Karla... Aaaaaaaaaaaa...
"Kuwa,kuwa! Pustit vodítko!!! Pustit vodítko!!! Vidím na konci výpočtu.

Pozdě. .

Než stačím pustit vodítko dávají mi s Karlem stopku. Tah za mou pravou ruku je tak silný,že mě roztáčí to piruety. Rovnováha padá spolu s vodítkem a zoufale máchám rukama i nohama po ledu a ještě se u toho točím a ječím " Karleeeeeeee!!!"
Přijde mi to nekonečně dlouho než dokloužu na konec,kde mám co dělat abych tu ustál a nespadl. Konečně stojím a tělem mi projíždí bolest ve slabinách. Asi jsem si natrh koule...Karel ke mě vesele hopsá,když skočí na led. Tlapy mu podjíždějí... Žuch...rozplácne se na ledě a klouže se až na konec. Oči má vytřeštěné a nechápavě kouká na led.

"To máš za to!!!" hubuju na něj.

"Cha,cha,cha,cha...." slyším odněkud ze shora smích. Zvedám hlavu a vidím dva důchodce na balkóně jak vykuřují zobáky a celé to pozorují.
"Jdeme..." zavrčím na Karla a s rukou v rozkroku odcházíme.

Na tohle už jsi starej...

Fred