VÁNOČNÍ SRAČKA

aneb báseň o zášti a touze 

Mrcha s hadrem 

Opět jsme na sebe nasraný. 
Nemáme jazyky do mozků narvaný. 

Uleháme každý zvlášť. 
Cítíme k sobě pouze zášť. 

I když mám v puse vanilkový rohlíček, 
toužím mít spíše v prdeli kolíček 

nebo rovnou anální hák. 
Nechci tu být za prase, ale je to tak. 

Jsem vzrušená i z vibrující pračky 
a místo šukání doma řeším sračky. 

To vše tu píšu bez legrace. 
Ruku mám zmoženou z masturbace.