"Zašukací" vzkazy -jiný pohled

Dlužím jedné sympatické blogerce z konce světa blog.

Přiznávám, že nemám aktuální zkušenosti, vzkazy neposílám. Speciální průzkum jsem nedělal.

V reálném světě první signál při seznámení vysílá (většinou) žena: rafinovaný, svůdný, naivní, vyzývavý. Má na to řadu možností jak dát najevo zájem – pohled s mrknutím oka, drobné gesto, jedno tajné gesto při podání rukou. Ani nevím jestli je to drobné gesto při podání rukou stále zvykem nebo jestli je to byla jen určitá „krajová specialita“.
Většina žen očekává, že první krok udělá muž. Proto je každý muž nucen od puberty oslovovat a navazovat vztahy. Někomu to moc nejde, jinému to jde skvěle a může zahájit kariéru sňatkového podvodníka.

Za času mého mládí (při psaní této věty si připadám jako debil) docházelo k seznámení většinou na zábavách, diskotékách, soukromých mejdanech. Někdy to bylo prostřednictvím kamarádů a kamarádek. Seznámení v klubu SSM považuji za úchylné, ale i dnes existují prapodivné spolky jako "mladí sociální demokraté". Jen nevím jestli volební kandidátku a další důležité politické otázky diskutují místo předehry nebo až po aktu (sexem bych to pro jistotu nenazýval).

Po oslovení často následovalo odmítnutí. Nejdřív byla úspěšnost tak 1:10, ale časem se to začalo trochu zlepšovat. Člověk se učí a časem pochopí, že to odmítnutí je vlastně výhra. Co s holkou, která mluví víc vulgárně než já, co s holkou co je na mol (možná i dur), co se neumí pořádně upravit, když to z dálky a pološeru nebylo vidět. Pamatuji jedno odmítnutí, sice to bylo z hromadné dopravy, ale taky se to počítá. Jezdili jsme spolu pravidelně ráno, měla jemnou tvář, dlouhé vlasy „špinavá blond“ a hluboké modré oči. Někdy jezdila s kamarádkou a věděl jsem, že bude ten rok maturovat (nejsem zase takový dobytek – bylo mi tehdy jedna-dvacet). Dodal jsem si odvahu a oslovil ji. Lichotka, otázka jestli na mí mohu někde počkat a nabídl jsem pomoc s přípravou z matematiky.
Odmítla s tím, že už kluka má a zasmála se. Asi bych se asi nedal snadno odbýt a zkusil to ještě jednou, ale měla velmi nepěkný úsměv, při kterém se jí ukázaly spodní zuby. Drobný detail na kráse, který možná většina přehlédne, ale mě odradil - odboural.
Tak skončila moje kratičká platonická láska. Podobné drobnosti mohou být důvod, proč se někdy neodpoví na slušný vzkaz a proč se často nepovede první kafe.

Zvláštní kapitolou byly inzeráty v Mladém světě – pro ty nesmělé (pro ne-pamětníky to byl časopis pro mladé). Někdy si myslím, že ten časopis dosáhl své slávy jen kvůli rubrice seznamovacích inzerátů. Odpovědí na inzerát byl dopis zaslaný pod značkou a přiznám se, že netuším jestli dotyčný/dotyčná odpovídala na všechny dopisy. I když jsem si tam inzerát nedával a tak nemám přímou zkušenost, myslím, že žádný z těch dopisů nebyl vulgární. Nemyslím, že by to bylo dobou. Taky jsem měl období, kdy jsem říkal vole místo tečky ve větě. Spíš to bylo tím, že se psalo rukou na papír a známka taky něco stála.

Napsat úspěšný vzkaz někomu, o kom znám jen několik heslovitých informací bude velmi těžké.
Pokud bych dotyčnou nějakou dobu znal, třeba pracovně, znal její zázemí, postoje – bude to samozřejmě mnohonásobně jednodušší. To je asi jeden z důvodů proč tak snadno vznikají vztahy na na pracovišti nebo mezi přáteli. Chybí ten první pohled od tváře, zhodnocení postavy, kontakt očí. Je to z obou stran výstřel naslepo. Někdy to bude trefa, ale většinou asi trapas. Ale i rande naslepo má své kouzlo.

Vzkaz nakonec nenapíšu. Nebylo by to autentické, protože je to blogerka a i když komentáře moc nečtu (možná se polepším), nebylo by to už úplně naslepo. Navíc výzkum už probíhá. Asi bude většinou platit, že by to měl být osobní dopis jako na inzerát z Mladého světa s malou špetkou vtipu.

PS: Od jisté doby z osobních důvodů nesnáším učitelky češtiny (učitelky matematiky mi třeba vůbec nevadí). Vesmírné zákony fungují a kdybych začal hromadně spamovat červené nicky, tam mám nejméně tři učitelky na krku.