Chytila na pasece motýlka

a hned mu polámala křidélka. Asi tak, by se dal charakterizovat můj dnešní obědový příběh. Možná typický příklad toho, kdy něco nějak vypadá a přitom, to tak vůbec není. Kolikrát, už jsem se s tímto jevem potkal a přesto, mě dokáže vždy překvapit.

Situace A
Obyčejný příchod do samoobslužné jídelny, výběr polévky, jídla a přesun ke stojanu s džusy, kde jsou čtyři druhy v prosklených nádržkách. Chodím tam často, ale od té doby, co jsem po zaplacení ochutnal vodovou chcanku, jsem trochu opatrnější. A tak pokaždé, než si natočím celou sklenici, pouze ucrnknu na dno a ponejprv ochutnám, cože nám to dnes namíchali. Vím, že tam jsou kamery a nikdy nebyl problém, tedy kromě dneška.

Situace B
Když už mám vše co chci, zařazuji se do fronty k jedné ze třech fungujících pokladen. Záhy zjistím, že jsem si opravdu vybral tu správnou. Dobírám příbor, ubrousek a stále víc se přibližuji ke kase. A je to tady, jsem na řadě. Vytahuji šrajtofli, že budu cálovat. Ta pokladní na mě zírá a povídá: ,,ty džusy máte dva, že ?,,. Zprvu tomu nevěnuji dostatečnou pozornost a málem říkám, ano. Místo toho okamžitě reaguji: ,,co to prosím ?,, Ona na to: ,,já, Vás tam u stojanu viděla,,. Na to já: ,,a copak jste viděla ?,,. Ona: ,,Vy dobře víte,,. Opět já: ,,to si snad děláte srandu, ne ?,,. Ona cení zuby, já cením zuby a lidi kolem, se tím jednoznačně baví. Jedna paní zezadu na nás křičí: ,,tak mu to pro tentokrát odpusťte a on, už to víckrát neudělá, že pane,,. A to byla voda na můj mlýn, protože mi došlo, že ze mě dělají příživníka společnosti, bezdomovce, či zloděje nebo co. Aniž jsem stačil vysvětlit co, proč a jak, baba to vzdala, já zaplatil a šel se konečně najíst.

Chtěl jsem pak za ní přijít, ale měla tam pořád lidi. A bylo by to vůbec rozumné ? Někdy prostě člověk vidí, co zrovna vidět chce a ostatní přeci není důležité...