czechoslovakia

K napsání tohoto článku mě inspirovala slovenština jedné zdejší dámy, lízající cosi červeného. Její písemný projev psaný v "cizím" jazyce, je ještě sladší, než li to červené cosi.
Ale popořádku.
Byla doba, kdy mě a asi nikoho nenapadlo, že jednou nebudeme společný stát. Že bude doba, kdy po slovech hymny "země česká, domov můj" už nezaburácí ono hromové "nad Tatrou sa blýska".
Ono to asi tak mělo být, sice mi z toho bylo smutno, jako je asi z každého rozchodu po mnoho letém manželství, ale nemusíme se hádat, co kdo udělal nebo neudělal. Snad jsme zůstali dobrými přáteli, kamarády. I když se najdou samozřejmě lidi, co tohle nemusí. Párkrát jsem to na slovensku zažil, když jsem promluvil česky. Málem jsem jednou místo piva dostal půllitrem po hlavě. Ale mnohem častěji (zatím) , jsem musel vyprávět, co je u nás nového.
Občas přemýšlím, jak to bude pokračovat, na jedné straně si moji kamarádi berou slovenky, protože jsou prý lepší jak česky, jsou hezčí, chytřejší, méně zkažený, na druhé straně, když jsem se doma zmínil, že bych se jel podívat do tater na slovensko, kde jsem se jako kluk něco nachodil, tak holky začali přemýšlet, jak se tam domluví, jestli anglicky, německy, polsky.... .Když jsem jim řekl, že československy, tak na mě vytřeštili oči, jestli mi nehráblo, že slovensky nebudou rozumět. Nevím na kolik se dělali srandu, ale podle výrazu tváře, to na velkou srandu nevypadalo.
Při pohledu na tovární znak našeho auta, kde dole je malými písmenky napsáno "MADE IN CZECHOSLOVAKIA" , přemýšlím, jestli se při tom rozvodu někde nevloudila chybička.