Hračka

Jak je to dlouho? Už několik let s jednou přestávkou, která trvala 3 roky. Známe se a přesto neznáme. I když on mě zná tak dokonale až mě to děsí. Přemýšlím jak je to možné. Nikdy jsme se osobně neviděli a přesto přesně ví o čem přemýšlím, co cítím. Jak je možné že mě tento muž ač na dálku dokázal tak zkrotit. Vždyť já se svojí povahou a tvrdohlavostí bych to neměla dopustit. Přesto se to stalo a mě jen stačí si představit jeho nesouhlasný pohled a už jsem celá v pozoru a cítím jak mi na zátylku stoupa husí kůže.

Když jsme si začali psát neměla jsem tušení co se stane a jak se to celé zamotá. Komunikace byla příjemná a jak jsme se poznávali a víc se otevírali, přišla řeč i na sex. Nemám problém na toto téma mluvit ani ho konat. Ale on mi otvíral dveře někam do neznáma a já byla zvědavá a chtěla vědět víc. Vytvořili jsme si mezi sebou silné pouto, kde se vzalo nikdo nevěděl, ale prostě tam bylo. Tisíce napsaných SMS, tisíce provolaných minut telefonem. Chtěli jsme být spolu i když nás dělilo spousta kilometrů. A moderní komunikace nám dovolovala si tu blízkost užívat aspoň takto.

Ne jednou jsme mluvili o tom, že by jsme se sešli. Ale asi nebyla ta pravá chvíle a nakonec pod tíhou našich reálných životů jsme si uvědomili, že si navzájem nemůžeme dát to, po čem toužíme. Nakonec komunikace pomalu ustávala až umlkla úplně. Naše telefonní čísla, skype a maily zůstaly bezpečně uložené a jediný kontakt bylo přání k narozeninám a vánocům. Nezapomněli jsme na sebe, věděli jsme že tam někde v dálce prostě jsme. Já bojovala se svým životem a on si ten svůj žil taky. Cítila jsem, že konečně našel tu pravou a je šťastný a moc jsem mu to přála.

Jenže po 3 letech přišla sms. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem tu zprávu četla a dlouho přemýšlela jestli odpovědět. Ale měla jsem takovou radost, že ani on nezapomněl a odpověděla. A najednou to všechno bylo zpět. Pocity, touha a pouto. Vše udeřilo velkou silou a my chtěli být pořád spolu aspoň virtualně. Ale ano, změna tu byla a velká. Hned na začátku mi vyjasnil jak vše bude. Nechal mi čas na to ať si vše důkladně promyslím a rozhodnu se podmínky přijmout. Váhala jsem, bylo to nepředstavitelné ale nedokázala jsem tomu pokušení odolat. Souhlasila jsem a najednou jako by ta pauza ani nebyla. Pouto, důvěra se začala prohlubovat a ač to pro mne bylo někdy hodně těžké lákalo mě to neznámé a pomalu krok za krokem odkládám oblečení a klekám si k jeho nohám a on mi nasazuje obojek.

Obojek? Proboha co to dělám, proč to dělám? Proč mu nedokážu odporovat? Proč se mi ten můj vnitřní boj tak libí a vzrušuje mě?. Jak je to možné? Já která má ráda vždy navrch, já která je spokojená když se hraje podle mých pravidel, teď nahá klečím před ním a pokora mi nedovolí se mu podívat do očí a jen čekám co přijde. Stala jsem se jeho hračkou a začala toužit po tom, zažít to všechno reálně. Moc dobře to věděl a vyčkával na správnou chvilku. Pak přišla otázka jestli to opravdu chci a já řekla ano. Jsem připravená a nepochybovala jsem. A tak začalo plánování našeho setkání, které mělo být jen podle jeho pravidel. Vybral místo na půl cesty a já dostala jen instrukce kdy a kde mám být. Bylo jen na mě jestli mám tu odvahu jít do neznáma, nevědět kde přesně budu ale souhlasila jsem jen s jednou podmínkou. Že tam musí být dobré pokrytí mobilní sítí abych se mohla spojit s domovem.

A tak jsem se jednoho letního dne vydala na cestu do neznáma a měla být jeho narozeninovým dárkem ...