Spolu

Zůstala jsem a byla zvědavá jak vše dopadne. Pořád jsem netušila kam míříme a co mě bude čekat. Nejdřív ale bylo potřeba nakoupit zásoby a tak jsme se odebrali na nákup. Nervozita žádná, naše chování pro nevědomé pozorovatele vypadalo jako by jsme k sobě patřili odjakživa. Vlastně to tak přišlo i mě. Košík se pomalu plnil jídlem a dobrým pitím. Zná mě dokonale a automaticky dával do košíku vše co mám ráda a co mi chutná. Vše hezky naskládáno v autě a vyrazili jsme do cílové stanice. Mé chování se ale změnilo, nemůžu říct že bych potlačila samu sebe, ale cítila jsem jak se napovrch dere má submisivní stránka o které jsem dlouho nevěděla. Vše přicházelo samo a automaticky a my se blížili do cíle.

Na kraji lesa stál malý srub obklopený loukou plnou kopretin. Byla jsem z toho místa nadšená, přesně jako v mých představách. Samota a klid, vůně lesa kterou mám tak ráda. Posezení hned vedle chaty s ohništěm. A uvnitř vše tak příjemné a čisté. Věděla jsem, že ať už se tam stane cokoliv navždy tohle místo zůstane v mém srdci, protože jsme tam spolu, my dva. Vybalování věci, povlékáni postelí a všechny tyto věci byli pro mne tak automatické a v podvědomí z toho neznáma co mě čeká mě drželo neustálé vzrušení. Moc dobře jsem věděla že každým okamžikem může přijít rozkaz se svléknout a kleknout si k jeho nohám a být poslušnou hračkou.

Ten moment nastal, když jsem se vrátila do obývacího pokoje. Najednou se tam objevil velký prostor a on seděl v křesle a propaloval mě očima. Tep mi okamžitě vyletěl nahoru, horko mi stoupalo do tváří a ani nemusel říct co po mě chce. Moc dobře jsem to věděla. Nevěřila bych kolik myšlenek dokáže ve vteřině proletět hlavou. Zachvátila mě panika i přesto, že jsem byla přesvědčená o své připravenosti. A tak jsem se s hlubokým nádechem začala svlékat. V místnosti jako by vše začalo ionizovat a napětí by se dalo krájet. Třesoucími prsty jsem si rozvazovala tenisky, netuším proč jsem začala od nich a ještě jsem si je zasukovala a v duchu si nadávala jak jsem nešikovná. Moc dobře jsem věděla, že nemá cenu to prodlužovat. Postupně jsem odkládala oblečení, skládala jej na hromádku vedle sebe a ani jednou se na něj nepodívala.

Seděl a nespouštěl ze mě zrak, to jsem věděla. Díval se jak zápasím sama ze sebou, ze svým studem a nedokonalým tělem. Když jsem si rozepínala podprsenku, poslední část z mého oblečení prsty se mi tak třásly že jsem ji nemohla rozepnout. V tu chvilku jsem byla tak zoufalá že jsem se bála že se mi spustí pláč, že to nedokážu. Dokázala jsem to, složila poslední kousek oblečení a udělala krok do volného prostoru. S hlavou skloněnou k zemi jsem si klekla, položila dlaně na stehna a s hlubokým nádechem se v duchu poplácala po rameni, že jsem to zvládla. Netuším jak dlouho jsem tam klečela v ten moment čas v mé hlavě plul úplně jinak.

" Podívej se na mě " : řekl Pán

Věděl, že se sklopeným zrakem je to pro mě jednodušší. Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj, ale nedokázala jsem se mu dívat do očí, tak moc jsem se styděla a zároveň mě ten zvláštní pocit co jsem dřív nezažila tak neskutečně vzrušoval. Cítila jsem jak jsem vlhká a nechápala proč to tak je. Můj pohled se díval ne na něj ale přes něj a on to věděl, chvilku mě tak nechal a pak mi řekl.

" Dívej se mi do očí hračko "

Pohled sklouzl do jeho modrých očí a mě ovládlo takové vzrušení, že jsem se začala chvět po celém těle. Kolena mě tak moc stačila, celé tělo mi tuhlo a svaly přestávaly spolupracovat. Vpíjel se do mě svým pohledem a já tála jak sníh na jaře. Pohled v kterém jsem ještě před pár okamžiky měla vzdor byl pryč a já cítila jak se mu odevzdávám celá, ne jen svým tělem ale i duší. Teď už jsem byla jeho opravdovou hračkou a on mým Panem.

Co se ten víkend dělo? Jak vše probíhalo? Detaily si nechám jen pro sebe, ale mé představy se zhmotnily a byli ještě mnohem lepší než v mých snech. Všechny ty společné dny byly jen o mě. O mém vzrušení a orgasmech. Můj Pán se mi věnoval s veškerou péčí a dal mi to, po čem tajně mé tělo i srdce prahlo. Změnil mě a já to chtěla, dal mi napít z neznámé číše a mě ten nápoj náramně chutnal. Naše pouto které se vytvářelo ve virtuálním světě se zhmotnilo a stalo se ještě silnějším.