Nevěra

Nevěra. Tisíckrát omleté téma, které ruku v ruce s žárlivostí, důvěrou či nedůvěrou hýbe nejen vztahy, ale i dějinami. Často čtu návody rádoby psychologů, jak se zachovat, když je vám partner nevěrný, jak se dostat z krize aniž byste skočili z okna. Posledně se na Novinkách zabývala žena psycholožka signály, z kterých „provinilcova“ manželka zaručeně pozná, že její miláček zanáší. Na jiném místě se muž psycholog snažil poradit mužům co a jak, aby to ta jejich doma nepoznala. Beru to tak, že se o „něčem“ psát musí a že i ti psychologové musí občas vypotit nějakou myšlenku, aby měli na chleba.

OK, jak to vidím já? Univerzální rada neexistuje. Každý jsme jiný, jinak vnímáme, jinak cítíme, naše nitro je jedinečné podobně jako náš otisk prstu. Ale hlavně – jen vy sami znáte celou pravdu a pozadí, jen vy víte, co k druhému cítíte a jak hluboce jste vnitřně zasaženi a je jedno, zda jako oběť nebo vás sžírá pocit viny.

Občas se nás tu lidé ptají, zda jsme věrní. Popravdě, tento typ otázek často směřuje na ženskou polovičku našeho páru se zištným úmyslem, zda by si užila sama beze mě. Odpovídáme, „jak se to vezme“. Myslím si, že pokud se dva dohodnou, že chtějí vyzkoušet sex ve třech (může jít o libovolný počet účastníků a jejich pohlaví), nevěra to není. Musí to mít oba v hlavě srovnané a stanovit si jasná pravidla. „Nebojíš se, že ten druhý bude v posteli lepší a žena se zamiluje?“ slýchám často. Jsou stovky, tisíce lepších chlapů, s lepší výbavou, lepší technikou… Jen blb by si myslel, že ON je ten nej borec pro svou ženu. O to nejde. Zamilovat se můžete kdekoli, na ulici, v obchodě, na koupališti… To jsou ta osudová setkání, kdy se pohledy střetnou a nepotřebujete k tomu sex ve třech, čtyřech.

Jednou jsem se na toto téma na chatu bavil s mladou ženou, matkou od rodiny. Psala, že má výčitky, protože jednou v alkoholovém opojení podlehla kamarádovi. Osobně bych jí rozhodně odpustil, protože tohle uklouznutí se může stát opravdu každému. Prý už od té doby nepije.

A co teprve druh nevěry, kdy se ti dva vůbec nemusí vidět, natož mít spolu sex. Tzv. emoční nevěra, kterou alespoň v malém zažilo hodně lidí komunikujících na sociálních sítích. Od slovního flirtu se můžou dva lidé dostat až do stavu těžké zamilovanosti odhodláni změnit své dosavadní životy. Je to klasická nevěra? Vždyť si jen píšou, jen buší do klávesnice v teple domova.

Měl jsem vztah s velmi žárlivou ženou. I kdybych měl na hlavě svatozář, pro ni bych byl neustále potenciálně nevěrný. Nepotřebovala důkazy, věděla TO. Jako technický analfabet nechala jednou můj počítač prolustrovat známému ajťákovi (možná s ním i spala). „Tak ty si ty kurvy sháníš na Amatérech?“ ječela na mě do telefonu, zatímco jsem nicnetušící makal v práci. Marně jsem vysvětloval, že jsou tu i ženy slušné, třeba jako ona. „Žádný normální chlap by na podobné stránky nikdy nevlezl!!“ Na tohle se nedá nic říct. Naštěstí je to historie.

Krásně to vystihla kamarádka z Amatérů: Nevěra může být vše, co děláme za zády partnera s vědomím, že mu to může ublížit.

Moje žena dodává: „Jestli mi zahneš, nech si to prosím tě pro sebe, nepřenášej to, že si to v sobě neumíš vyřešit, na mě.“ To, že se chlap (žena) k nevěře partnerovi přizná, je mnohdy jen důsledek jeho (její) slabosti, pouze zbabělost a sviňárna. Jen se snaží ulevit svému svědomí a vědomě tím ublíží tomu druhému, který si to nezaslouží (většinou). Posuzování nevěry je značně individuální. Když už zahnete, nenadělejte víc škody, než je nezbytně nutné.