Blondýna

Je pátek, spěchám domů, začíná dovolená, no spěchám, tachograf ukazuje necelých devadesát, víc nedovolí omezovač, ovšem máme přes 40 tun, tak je to tak akorát.
V radiu hrají známé hity, mazlík spokojeně přede, koupil mi ho šéf k padesátinám, za věrné dlouholeté služby. Je z limitované serie, černá metalíza, chromovaná kola a pod kapotou téměř 600 plnokrevníků.
Koutkem oka registruji černý džíp, který jede po vedlejší, která za chvilku bude ústit pod ostrým úhlem na moji hlavní. Pootáčím hlavu a koukám kdo řídí, aaa, blondýna, zase nějaká rajda, pomyslím si a věnuji se své jízdě.
Ona nezpomaluje, bleskne mi hlavou, sundávám nohu z plynu, začínám brzdit.
Džíp pokračuje v jízdě, tlačím na brzdu, co to jde.
Krávo aspoň jeď, křičím, jako by mě mohla slyšet.
Vzdálenost mezi námi se nebezpečně zmenšuje. V zrcátkách vidím, jak se kouří od kol, souprava se začíná lámat.
Zjišťuju naše možnosti, vpravo svodidla, to nic, vlevo taky, ale ty by jsme mohli prorazit a skončit v poli. Ale nechci mazlíkovi ublížit kvůli nějaké krávě.
Juknu do protisměru, je volno, to by mohlo vyjít, povoluju brzdu, tlačím plynový pedál až k podlaze, mazlíku zaber, chvilku, pro mě nekonečnou chvilku, trvá, nežli zabere v plné síle, souprava se rovná, zaplaťpánbůh, pomalu se suneme do levého pruhu, rohy našich nárázníků se těsně míjí, džíp nabírá konečně na rychlosti a začíná se vzdalovat.
Vymačkávám spojku, setrvačností se s mazlíkem vracím do našeho pruhu.
Na nasledující rovince zajíždíme ke krajnici, zastavuji, zapínám varovače, vypínám motor, vystupuji, obcházím mazlíka, hladím ho po nárazníku.
Dřepnu si u pravého předního kola. Sála z něj neskutečné teplo, cítím zápach brzd a gumy.
Celý se chvěju, to bylo o fous, mohl to být pěkný masakr, mohli umírat nevinní, naštěstí jsme všichni měli štěstí.
Pomalu obcházím soupravu, kontroluji jestli je vše v pořádku.
Nasedám, startuji, mazlík naskakuje ihned, řadím malá dvě, pomalu se rozjíždíme. Mazlík nechápe, proč mu nepovoluji uzdu, proč nemůže ukázat svoji sílu.
Pomalu se vlečeme do cíle naší cesty, kamioňáci za námi šílí, troubí, blikají, když nás předjíždí, mnozí nám hrozí pěstí, ťukají si na čelo.
Ale mě to je jedno.