Včerejší déšť

Včera jsem naslouchal dešti
Šeptal tvé jméno
Vyptával se
Kam jsi jen mohla jít
Snášel se zlehka z oblak nahoře
Tak něžně
Až jsem se divil

Po nepřístupných stezkách lidské vzdálenosti
Bez zájmu
Černé deštníky se ke mně blížily
Lidé bez tváří procházeli kolem
Lidé bez tváří se tvářili
Jako bych ani nebyl
Nikdo mne neznal

Viděl jsem město plné stínů
Stínů unavených každodenností
Nikdo nepozvedl hlavu k nebesům
Nikdo to co já neviděl
Tvůj obraz z provázků deště utkán
Nad mlčenlivými zástupy se vznášel

Obrátil jsem obličej k nebesům
A bez hnutí jsem naslouchal
Dešti, který tě tak volal
Pil jsem ten déšť
A on se vpíjel do mne
Společně jsme šeptali
Tvé jméno…