Petra

Je jeden z běžných pošmourných dnů jakých je v Listopadu většina. Moje nálada jako by byla spojená s tímto obdobím a cítím se zničená a bez nálady. Opět jsme se s Pavlem pohádali a on někam zmizel. Vím, zase jsem to přehnala a on někde jezdí a přemýšlí jestli má cenu v tomto vztahu pokračovat. Vím, že mě miluje a udělá pro mne cokoli co chci a to je ten důvod proč ho tolik zkouším. Zkouším co vydrží. Je to špatně, cítím to, ale nemůžu si pomoct. Jsem prostě taková. Zvoní telefon a mě napadá, že je to Pavel a opět se mi bude omlouvat. Omlouvat za to co jsem udělala já. Jak směšné. Pomalu vstávám z postele s nadějí, že to vzdá a telefon přestane zvonit. Pomalu se loudám do kuchyně směrem k telefonu a on drnčí dál. Nic naplat, asi to budu muset vzít a opět vše vyslechnout znovu. Cestou si zapálím cigaretu, protože vím, že ten rozhovor nebude mít konce. Budeme si vysvětlovat kdo co a já opět budu hrát tu tvrdou ženu co má vždy ve všem pravdu. Ten zvuk telefonu mi trhá uši. Kouknu jen tak z nutnosti kdo volá a ? Týjo není to Pavel! Petra! Moje nejmilejší kamarádka. Rychle přijímám hovor a na druhé straně slyším zničený hlas Petry. Říká mi jak se s Romanem pohádali a že on někam zmizel a ona neví kde je. Je z toho zničená a já jí utěšuji, že vše bude dobrý a že si jen Roman potřebuje vyčistit hlavu. Určitě se za pár hodin vrátí a bude vše v pořádku. Nabídnu jí, že se u ní stavím, abych jí to čekání na svou lásku zpříjemnila. Rozbrečí se a jen těžko je rozumět přes ten zvlyk jak říká, ano přijeď prosím. Cestou za Petrou se stavuji v obchodě, procházím uličku s alkoholem a vybírám na co by jsme asi mohly mít chuť. Úplně nahoře na polici vidím Tullamore dew a bez rozmýšlení beru 2 flašky. Určitě jedna je málo. Pousměju se a vyrážím do oddělení slaných tyček a chipsů. Beru vše po dvouch balení a v duchu si říkám, že dnešek bude velmi zajímavý. Kouknu do košíku a ano, bude to velmi zajímavé. Trochu se usměju a pospíchám k pokladně. Cítím se trochu trapně, protože kolemjdoucí maminy s kočárkama koukají na to co nesu v košíku a kroutí hlavami ale tak, abych to neviděla. Pak se mrknou k sobě do košíku a vidí jen potraviny a pleny. V duchu přemýšlím jestli je to od nich závist nebo opovržení. Platím kartou a rychle spěchám k autu a za Petrou. Nemusím ani zvonit, protože Petra už mi otvírá. Vyhlížela mě celou dobu oknem. Zouvám si boty a ukazuju jí nákup se slovy, dnes to roztočíme drahoušku. V jejích slzami zalitých očích se najednou zatřpití jiskra a ona se usměje. Má tak nádherný úsměv. Jdu rovnou do kuchyně a beru dvě sklenky. Cestou do obýváku na ní volám ať vybere nějaký film, ale ne romantiku jak bylo jejím zvykem. Vybrala slunce seno erotika. Hmmm dobrý vkus. S úsměvem si sedám a nalévám pití a rozbaluji chipsy. Ona kouká na mě a pak na tu sklenku a zase na mě. V očích jí čtu jak si říká, jestli není na pití moc brzy. Aniž bych se jí ptala na co myslí, odpovídám s úsměvem, že na pití není nikdy brzy a pak už se jen smějeme. Povídáme si o Pavlovi a Romanovi a dno jedné flašky se již blíží. Na dně je vždy pravda. Koukám na ní a ona na mě. Zase se usmála tím nádherným úsměvem, který jí tak závidím. Najednou než si stihnu uvědomit co se děje, mě začíná líbat. Uvědomím si, že jí polibky opětuji a že je to velmi příjemné. Líbáme se, ale je směšné, že nevíme kam s rukama. Začnu jí tedy hladit v jejích dlouhých černých vlasech. Ona mi položila ruku na stehno a ve mě projela vlna vzrušení. Sjíždím rukou z jejích vlasů a dotknu se jejích prsou. Cítím jak to s ní cukne a ona potichu zasténá. Pro mě je to něco nepopsatelného. Cítím jak vlhnu a vnímám její ruku jak se blíží k mému rozkroku. Najednou slyším jak mi šeptá do ucha, jak po mě tolik touží. Ptá se mě jestli může pokračovat a já bez váhání odpovídám, že ano. Začíná mě hladit na vnitřní straně stehen a mé nohy se roztahují samy od sebe, nejde to kontrolovat. Její ruka zajíždí přímo k místu, které je tak citlivé. Přestávám se kontrolovat a sundávám jí triko a začnu líbat na prsou. Jazykem si hraju s jejími bradavkami a cítím jak je vzrušená. Vloží mi ruku do vlasů a lehounce mou hlavu tlačí níž. Sesunu se z gauče na zem a ona se rychle svléká a usedá zpět na gauč. Ocitám se mezi jejíma nohama a prohlížím si její vrchol blaha. Je celá oholená a nenašel by se tam jediný zapomenutý chloupek. V hlavě mi projíždí jak moc jí chci ochutnat, ale něco mi v tom brání. Něco co mi říká, že ženy mě nemají vzrušovat. Ona mě zase jen z lehka veme za hlavu a se slovy ať se nebojím, že ona to moc chce. Už neváhám. Ta touha mě celou ovládla. Pomalu se přibližuji a cítím tu vůni. Její dech se zrychluje a to mě strašně vzrušuje. Ochutnávám její šťávu a jazykem jí kroužím kolem poštěváčku. Ona se jen prohne v zádech a zasténá velice nahlas. Ve mě jako by tím zpustila vlnu rozkoše. Líbu jí všude a mazlím se s ní a pořád nemám dost. Zajíždím jí prsty do štěrbinky s nadějí, že tam bude víc toho co mi tak chutná a jazykem se snažím zachytit vše co vytéká. Je to slast. Líbu jí opět na vrcholku blaha a pohrávám si jazykem. V mysli mám, že nchci, aby to skončilo. Nemůžu se toho nabažit. Moje vzrušení stoupá závratnou rychlostí a rukou si hraji i sama se sebou. Jenže nevím na co se mám dřív soustředit. Ona vyhrává a já si užívám každý její zvuk, který ze sebe vydává. Na jednou mě prudce veme za vlasy a přitiskne mě k sobě co nejvíc a v tom cítím jak se stahuje a vybuchu je v ní velmi silný orgasmus. Najednou je té šťávy strašně moc a já nechci, aby něco teklo mimo mou pusu a tak rychle zachytávám vše a vnímám dozvuky jejího orgazmu. V tom mě odstrčí a říká ať si lehnu. Moje vzrušení je na vrcholu. Lehám si na gauč a ona si hlavou lehá do mého klína. Jen zlehka se dotkne jazykem a moje vyvrcholení je během jediné minuty, ona jazykem zachytává vše co tam je a u toho překrásně vrní. Pak se přibližuje k mým ústům a začíná mě znovu líbat. Jsem udýchaná, ale její polibky jí vracím i s úroky. Svalí se vedle mě a oddychuje. Slyším jak někdo strká klíče do zámku a v duchu si říkám. Pavel. Otevřu pomalu oči a rozhlížím se po místnosti a zjišťuji, že jsem u Petry. V hlavě si snažím urovnat myšlenky a pomalu vstávám. Kouknu vedle sebe a tam leží Petra. V mysli mi proběhlo jak moc nádherná je. V tom do místnosti vchází Roman a nevěří svým očím. Volá na Petru a v očích má milion otázek. Zastydím se a začínám zmateně běhat po pokoji a hledat své oblečení. Jedním okem kouknu na Romana a vidím jak se usmívá. Slyším jak říká, jestli si dám kafe. Kouknu na něj a snažím se vyčíst jestli to myslí vážně nebo jestli je tak naštvaný a myslí to ironicky. Myslel to vážně. Odpovídám mu, že by byl moc hodný. Odchází do kuchyně a já se snažím vzbudit Petru se slovy, že její láska je tady. Jen mě obejme a snaží si mě přitisknout k sobě. V tom přichází Roman s úsměvem na rtech a říká, že mu to nevadí a že se rád připojí, ale to už je jiný příběh.