podivné vzrušení

Projelo mi celým tělem.
To když jsem ho zahlídla uprostřed náměstí v tu sobotu hodinu po poledni.
Přitahoval můj pohled jako magnet.
Ne, nechci se na něj dívat.
Nechci.
Nechci ty myšlenky, co mi přihrává do hlavy.
Je to divný, je to úchylný a odporně nemožný ... sakra!
Nechci se na něj dívat, nechci ty představy, přesto něco ... to divné něco mé oči stále přitahuje.
Jen koutkem oka se kouknu ... a jako když švihne proutkem ... od kořínku vlasů až ke špičkám prstů u nohou mi projede elektrizující proud. Naráží do citlivých míst a rozechvívá je.
Galerie představ v mojí hlavě.
Exhibicionismus.
Nahota.
Pouta.
Řetězy.
Bezmocnost.
Pohledy tolika očí.
Doteky ... mohutný proud doteků.

***
Zrovna včera jsem konečně zhlédla ten film ... 50 odstínů šedi tuším se jmenuje.
Zvědavost.
Christiána bych asi poslala do háje, ale ta jeho herna ... ta se mi zalíbila.
Tam bych šla ráda.
S někým ...
Připomněla mi jeden dům. V jeho sklepení jednou taková místnost bude.
Nebo už je?
Nevím, už se tam nepodívám.

***
Avšak během celého filmu mi tělem neprojelo takové vzrušení jako toho masopustního odpoledne ... se zabijačkou  na náměstí.
Když jsem ho uviděla ... to prase visící na háku.