Včerejší déšť 2 - Donaha

Psal jsem blog a nešlo mi to.. kdo ví, proč... do toho přišel jiný příběh a já náhle nevěděl, zda mám vůbec ještě psát... napsal jsem autorovi toho jiného příběhu, možná dopíši, možná ne...
Obvykle nemám potřebu bezprostředně komentovat sám sebe, leč nějak se to sešlo...

Byla studená dubnová noc... dávno tomu... lilo jako z konve a já až do rána zcela promočen chodil cizím městem, nebudu jmenovat, není třeba... lilo jako z konve, takže stejně nikdo nepoznal, zda na sklech mých brýlí jsou kapky jen zvenku, nebo i zevnitř... v hlavě byl...

Včerejší déšť...

Měl jsem syna... měl jsem manželku... a svého anděla Smrti... lékaře, gynekologa-porodníka, souseda, který bydlel v protějších dveřích na stejném patře v jednom domě v jednom cizím městě, kam jsem kvůli práci dojížděl jen každý druhý víkend... dodnes 2x za rok s ním chodím na pivo, mnohdy jen popíjíme, ani nemluvíme... nejprve mi zvěstoval zprávu, že můj šestidenní syn, kterého nikdy neměl jsem šanci pochovat si v náručí, zemřel... pak tak svědomitě pečoval o mou manželku, že do roka bylo naše manželství rozvedeno a on pečoval dále... po dalších dvou letech zvěstoval mi zprávu, že má exmanželka spáchala sebevraždu... já chodil v lijáku cizím nočním městem... v hlavě byl...

Včerejší déšť...

Dodnes mám spoustu otázek... šlo něco udělat jinak? ... šlo něco udělat lépe? mohly být věci jinak? ... ale to je minulost... běží čas a člověk musí žít... přijdou další vztahy... vynechme vztahy k alkoholu, prošel jsem tím... nemyslím vztahy na jednu noc, tam to nemá cenu, prošel jsem tím... vztahy k novému partnerovi... a říkat či neříkat? otvírat 13. komnatu? kdy? jak? cele se dát i se všemi šrámy? nebo o všem mlčet a prostě být?

Kdo máte potřebu: kamenujte
Ostatní: nelitujte (prosím)
Mé ŽENĚ: MILUJI TĚ