Do čtvrté třetiny ...

Matematik by se možná zasmál, ťuknul si lehce na čelo, čtvrtá třetina ... třetiny v celku být mohou jenom tři.
Přesto ... kdoví.
Učíme se zákonům fyziky, chemickým reakcím a tak nějak víme, že vesmír má svá pravidla a ta jsou neměnná.
Učíme se to všechno a dostáváme pětky, když nevíme přesné definice či jak to či ono správně funguje. A pak najednou jednou zjistíme, že něco je přece jen trochu jinak.

Když mi kalendář oznámil, že mám právě dvacáté narozeniny, dostala jsem blahopřání od mého strýčka Františka se slovy: Tak už máš jednu třetinu života za sebou ...
Lekla jsem se a říkala si To snad ne, to je docela málo.
Přání pokračovalo v milé atmosféře ... Doufám, že ty lepší teprve přijdou ...
A já se těšila na další třetiny svého života a doufala, že budou stejně hezké a možná i hezčí než ta první.
Nic se nedá opakovat a člověk musí jít stále dál a podél své cesty sbírat do košíku života vzácné relikvie štěstí a radosti.

Minulý týden můj strýček František oslavil ... vlastně neoslavil, on už deset let narozeniny neslaví ... měl šedesáté výročí svého narození.
Podle jeho dávných slov  třetí třetina udělala za sebou tečku.
Bylo by asi kruté mu tento fakt připomenout.

A tak mu přeju, aby celou tu čtvrtou třetinu krásně prožil ve zdraví a s okamžiky štěstí a radosti.
Prý se opět v létě k nám na sever chystá.
Po sedmadvacáté.
Během devíti roků, co jsme bydleli v paneláku, to nevyšlo. Ani během dalších sedmnácti let nepřijel do chalupy.

Třeba se nám podaří pokořit všechna matematická fakta, třeba čas má úplně jiná pravidla a sejdeme se až ve třetině páté.
Ve zdraví a s košíky plnými štěstí a radosti.