Petra - 1. část

Z krátkého rozjímání mě zpět do reality přivádí zvuk domovního zvonku. Pohledem na hodinky kontroluji, že přišla téměř přesně. Vyjma mého krátkého zdržená na poradě, pro které jsem nestihl odložit ani oblek, jde tak vše přesně podle plánu.
Otevírám vchodové dveře a krátce leč odtažitě jí vítám. Ve vlasech má pár čerstvý sněhových vloček, které ještě nestačily roztát. Osm let jsme se neviděli, ale díky posledním týdnům připomíná počátek našeho setkání zcela běžné každodenní uvítání. To vše díky jednomu prostému přání k narozeninám. Pomáhám ji svléknout kabát a odvádím do své pracovny.
Krátce si prohlíží velkou knihovnu, odpočinkový gauč i velký pracovní stůl, o jehož kraj pracovní desky jsem se právě opřel. "Svlékni se!" zní má jasná instrukce.
Na krátký moment, který však působí jako celá věčnost, vidím v jejích očích všechny pochybnosti i otázky. Z večerních rozhovorů a drobných virtuálních úkolů je náhle realita. Dost možná si to sama až nyní připouští a třeba si v ten stejný okamžik uvědomuje, že jsem jí nelhal. Vlastně mě dost udivilo, když chtěla opravdu přijít a sblížit se navzdory všemu, co jsem jí o sobě a svých postojích řekl. Snad ji někde v hloubi duše poháněla vysněná představa o šťastných a romantických koncích, na které jsem dávno přestal věřit.
S novým nádechem jak kdyby ustoupilo její váhání. Oběma rukama uchopila spodek svého trička a rychlým pohybem si ho přetáhla přes hlavu. Další dva nádechy zaváhání. První patří rozmýšlení, co dělat s tričkem, které právě drží v ruce. Až můj pohled k rohu místnosti jí napovídá a tak ho odhazuje. Druhý krátký nádech věnuje pochybám, zda si to nerozmyslím a nezastavím ji. Když vidí, že se nic neděje, začíná si pomalu svlékat podprsenku.
Dělám dva kroky vpřed a stojím těsně před ní. Mírně skloněným pohledem se jí dívám do očí a slyším, jak se jí v posledních minutách zrychlil dech. Ruce drží poslušně podél těla, ačkoli je znát, že se brání pudu sebezáchovy zakrýt si své z poloviny nahé tělo. Rukou jí zajíždím do vlasů a ačkoli by se mohlo zdát, že přichází ono vysněné romantické hlazení, mým cílem je především pevný uchop. Krátkým trhnutím ji přinutím zaklonit hlavu a líbám jí na krk. Druhou ruku pomalu sunu z jejího boku na prsa. Má je malá, možná se za ně sama stydí, ale mně se líbí od prvního okamžiku, kdy mi je před dvěma týdny vyfotila jako součást úkolu.
Dlaň je na svém místě a začínám ji prso střídavě hladit a silně mačkat. Pak prsty přejíždím k bradavce, kterou stisknu mezi palec a ukazováček, abych ji mohl krátce zatahat a zakroutit. Ozývá se jasný vzdech.
Ustupuji o dva kroky zpět, opírám se o stůl a říkám jen "Pokračuj". Teď již téměř bez váhání rozepíná pásek a tři knoflíky svých kalhot, které okamžitě spouští na zem a ladně z nich vystupuje. Čeká na mé pokývnutí hlavou a bez jediného slova se vzdává i svých kalhotek.
Stojí tu, naprosto odevzdaná a nechává mě, abych si prohlédl její nahé tělo. "Opravdu chceš pokračovat?" ptám se jí. Jen lehce kývne a nic neříká. Snad abych neslyšel její roztřesený hlas. Vedu ji k okraji stolu a gestem dávám najevo, že chci, aby se předklonila. Deska stolu ji nejspíš studí a až můj rázný tlak dlaní mezi lopatky jí nutí pořádně se přitisknout. Z police beru první připravený provaz a za zády svazuji její ruce.
Působí tak křehce a ani se mi nechce věřit, že přišla s cílem odevzdat se mi. Rukou ji tisknu zadek a po vnitřní straně stehen zajíždím do rozkroku. Prsty projíždím mezi pysky a cítím její vzrušení. Pokračuji výš, až sebou náhle trhne. "Neboj, dnes po tobě anální sex neočekávám" uklidňuji ji a zároveň zkouším její odolnost tím, že ji opakovanými pohyby prstu přeci jen nechám pochybovat, zda své ujištění myslím vážně.
Chytám ji za vlasy a rovnám do vzpřímené polohy. Zády ji přirážím ke zdi a silně hladím její prsa. Levačkou ji držím pod krkem, lehčím kopnutím do kotníků dávám najevo, že chci, aby se rozkročila a pravačkou ji hladím v rozkroku.
"To stačí, pojď!" vedu ji ke gauči. Pro dnešek jsme téměř u konce. "Tady si klekni!" Sedám si na gauč a ona klečí v očekávání před ním. Dobře ví, co bude teď následovat. Sama ten úkol nedokázala splnit a sada kolíčků ji jasně napovídá. Beru kolíčky jeden po druhém a připínám ji je na prsa. Po jednom na každou bradavku a další dva na každý prsní dvorec hned vedle. Z jejích úst vychází stejné sténání, jaké jsem dnes slyšel při prvním stisku jejích bradavek. Esteticky z uspořádání kolíčků nejsem nadšený, tak dělám další korekci umístění, což doprovází stále hlasitější vzdechy. "Ticho, jinak ti dám roubík!". Jako když režisér napomene přehrávajícího herce, její vzdechy slábnou. Možná si na ten pocit zvyká, možná mi chtěla udělat radost a možná se jí to nakonec začíná líbit. I s kolíčky na prsou ji vedu zpět ke stolu. Čeká nás poslední část našeho dnešního setkání. Střídavě ji dlaní silně tisknu půlky a udílím výprask. Ze začátku téměř nehlesne, ale s přibývajícím počtem úderů vydává tiché vzdechy. Navzdory všem zaváháním se dnes ani jednou nevzepřela.
Přesně dle nastavených pravidel je čas dnešní poznávací lekci pomalu ukončit. Za své odhodlání však zaslouží nějakou odměnu a tak ji chvíli jemným hlazením i ráznými průniky prstů do její vagíny dráždím, za což se mi odvděčuje hlasitým dýcháním, které mi jasně připomíná video, na kterém měla za úkol natočit mi svou masturbaci.
Z prsou jí sundávám kolíčky, rozvazuji ruce a krátce se spolu něžně objímáme. "Pokud seš si svým rozhodnutím jistá, ozvi se mi pozítří. A mimochodem, na příští týden mám lístky do divadla, pokud bys mi chtěla dělat doprovod." Těmito slovy se loučím a v hloubi duše jsem opravdu zvědavý, zda se rozhodne ozvat. Pravidla jsem stanovil jasně a je si jistě vědoma toho, že je dodržím. Tohle byl jen začátek ...