TŘEBA SE POSERTE

Poslední dobou tu na různých místech čtu, jak Vám ty verše lezou krkem a chce se Vám z nich zvracet. Těm, kterých se to týká, píšu toto: Třeba se poserte! Postavte se na hlavu a vzteky se odrážejte naježeným obočím! Já si klidně budu psát dál, protože to dělám ráda a pomáhala mi to.

Další část je určena pro Alison Gross.

O KYTIČKÁCH A MOTÝLECH

Květiny kvetou a krásně voní.
S hlavou vztyčenou slzy neroní.

Vidina něžného opylení
je vede často k zahubení.

Uprostřed louky se dávají všanc.
Snaží se ukázat svůj krásný glanc.

Když potom náhle přiletí motýlek
Začíná teprve ten pravý večírek.

On zaboří sosáček do krásné květiny
a snaží se tvářit, že je bez viny.

Dychtivě saje sladkou šťávičku
a přitom už myslí na jinou kytičku.

Když se pak nektaru dosyta nabaží,
za jinou květinou hned zase vyráží.

Alison, vím, že jsi očekávala něco více sluníčkového, ale už to asi neumím. Růžové brýle jsem odložila už dávno.