Pavel

S Pavlem, kterému jsem prodala nejeden svůj obraz, jsem souložila asi 40 minut ve sprše, takže tam bylo jako v sauně a souložila jsem jen já, protože on přitom jen seděl. Bylo to jako jízda na koni, ale obráceně. Kdybych věděla, že to s ním bude na dlouho nechám otevřené dveře. Po dosažení jeho orgasmu, protože semnou je to na ještě déle, jsem se musela otočit, protože nic neříkal. Byl prostě v bezvědomí. Otevřela jsem sprchu, pustila proud studené vody a třásla s ním, až se na mě podíval asi na 10 vteřin a zase byl mimo. Tentokrát jsem ho nešetřila a tu studenou sprchu pustila na něj a pleskala jsem ho po tváři. Nechala jsem ho asi hodinu, než mohl vůbec sednout za volant a prosila ho, aby se ozval. Ten den už o sobě nedal vědět. Já na krátkou dobu zmizela a pak jsem našla jeho email a divila se, že ještě žije. Pět měsíců před tou sprchou jsem byla doma sama a začala krvácet, 2x jsem upadla do bezvědomí. Myslím si, že byl v bezvědomí proto, aby mě tam přišel tenkrát zachránit. On takový už je, děti rád nemá, ale Vánoce tráví s dětmi v nemocnici.
Když chtěl semnou na večeři, tak jsem si s ním měla prvně zasouložit. To si vemte, že jsem snědla husí játra jako předkrm, kachnu se zelím a špekové knedlíky a jako dezert buchtičky s krémem. Já nemohla ani dýchat, přišla jsem si jako somálské děcko a už vůbec jsem se nemohla hýbat. Náš vztah nikdy nebyl osobní a měl určité hranice. Ten první obraz chtěl do své vstupní haly, ale natolik si jej zamiloval, že je u něj v ložnici. Je to první věc, kterou vidí, když ráno otevře oči a poslední než je znovu zavře.