Jo tenkrát...

Tak to letos rosničkářům nějak nevyšlo. Já si udělal plán prácel podle jejich předpovědi a nejhezčí den, kdy mělo pršet, jsem strávil psaním románu na pokračování a na dnes odpoledne, kdy mělo být slušně, jsem naplánoval rodinný pěší výlet.
Když kouknu z okna, tak mám pochybnost, jestli vůbec dorazí nějací koledníci, aby vyšupali ty moje ženský.
Jo to já za mlada, jsem v tuhle dobu už býval na na odchodu, aby to vše stihl do oběda.
Zatím je všude mrtvolné ticho.

Výlet asi odpískám, zřejmě by to neprošlo. Docela jsem se těšil. Měli jsem jít na takový vršek, kde bývala hospůdka. Chodili jsme tam s paní brtníkovou ještě před svatbou, ale i po svatbě, než li jí to těhotenství znemožnilo.
Bohužel, přišla privatizace, udělali z toho bordel a bylo vymalováno. Co tam je dnes ví bůh, tak jsem se tam chtěl mrknout a zavzpomínat na mládí.
Nějaký žejdlík jsme tam zdolali, pak ta cesta dolů domů bývala zajímavá.

Takhle jednou, to už jsme měli po svatbě, mi jedna dobrá duše poradila, ať jdeme druhou stranou, že to je kratší. Oni to jsou asi tak čtyři kiláky, hodinka šlapání do kopce.
Tak takhle v pátek navečer se paní brtníková načančala za dámu, obula lodičky a vyrazili jsme tou kratší cestou.
Ta dobrá duše mi ovšem zapomněla sdělit, že cesta je možná kratší, ale horší, samá díra, ale hlavně bez pouličního osvětlení!
Setmělo se , tma jak v prdeli, svítit jsem si mohl tak akorát očima.
Postupně jsem se začal bát o svůj holý, ještě mladý život, až si paní brtníková ulomí podpatek, nebo nedej bože zvrtne kotník, tak jestli mě neumlátí k smrti plaňkou z plotu.
No naštěstí jsme to dali, na oslavu toho, že jsme přežili ve zdraví, jsme to řádně zapili.
Vymetli nás spolu se štamgasty. Teď ovšem pro mě nastal nový problém. Dostat paní brtníkovou domů.
Dnes by to bylo jednoduchý, zavolal bych taxíka. Ovšem tehdy jsem mohl volat, tak nevím co.
Pomalu jsme vyrazili, místama to je docela sešup, ubrzdit to, aby má drahá neskončila na druhé straně hřebenu, to chvilkama byl docela problém.
Aby toho nebylo málo, nějak se rozpomněla, že když jsem ten manžel, že bych si měl plnit i ty manželský povinnosti.
No a když si paní brtníková vezme něco do hlavy, tak si to jen tak nenechá vymluvit.
Podrobnosti nebudu psát, zkrátka za pár měsíců se nám narodil malý brtník. Sice manželka tvrdí, že to určitě není z tohohle výletu, ale jistě to moc neříká.

Tak uvidíme, třeba se odpoledne ještě vyčasí. Jdu vzbudit tu moji bandu. Čus.