Třešeň

Dobré ráno,
tak čím začneme, v čem se pošťouráme, koho nasereme, komu budeme pochlebovat.
Radši nikoho a do ničeho, ono i tak těch problémů je a bude dost.

Dívám se z okna, venku azuro a mráz. Nevím kolik, od výměny oken jsem ještě neinstaloval nový teploměr, na všechno mám dost času, ale pokroucené listy rostlin signalizují, že přeci jen trochu mrznout bude.
Jsem zvědav, jak to dopadne s naší třešní, jestli už je zocelená a připravená na rozmary počasí, jestli vydrží kvést dál, nebo jestli to zabalí.
Sázel jsem ji, je to už dlouho, kluci byli malý, Honzík se v jámě pro ní, mi schovával, jen bambule kulicha ho prozradila. Už tenkrát to byl rošťák.
Asi nespočítám, kolikrát jsem se pod ní s paní brtníkovou líbal, vášnivě i méně vášnivě, někdy i na poslední chvíli, protože jsme doma měli zrovna tichou domácnost.
Bohužel, její čas se nachyluje, začíná nás ohrožovat svými kořeny, přerůstá nám bohužel přes hlavu. Takže na podzim se její čas naplní.
Nebude to lehké, máme k ní takový zvláštní vztah, viděla růst naše kluky, kteří po ni lezli, byla k nim milosrdná, snad nikdy je nenechala spadnout, náš první pes se schovával v létě v jejím stínu, přijala i naše dcery, kdy ta starší se schovávala v její koruně,

Vím, že to nebude jednoduché, až řetěz motorové pily se zakousne do jejího kmene, odejde kus mého a našeho života.
Naštěstí je to jen třešeň......

Zatím byl k nám osud milostiv. Zatím vždy střípek štěstí a náhody převážil váhy osudu na tu šťastnější stranu. Zatím ...
Bojím se chvíle, kdy tomu tak nebude......

Viděl jsem, kdy tomu tak nebylo, viděl, kdy někdo během vteřiny přišel o dceru, manžela, ničím se neprovinili, jen zkrátka byli ve špatný čas na špatném místě.
Vteřina, jedna debilní vteřina a vše by mohlo být jinak.

Proto prosím vás, vykašlete se na píčoviny a chraňte si svoje střípky štěstí jak oko v hlavě, nikdo nevíme jak nám osud rozdal karty.

Hezký den.