Kedysi "sme spolu" znamenalo objatie, stretnutie a dnes to znamená zapnúť počítač...
Za jednu generáciu sa to tak veľmi zmenilo.
Prudko, nenormálne rýchlo sa prestavujú hodnoty.
Přesně jsi vystihla to s těmi hodnotami a jejich prudkými proměnami.
Ano, tohle je naprosto výstižné a mě to až mrazí.
Když mi bylo 20, ženy se chtěly vdát, mít děti a starat se o rodinu. O 20 let později se ženy nechtějí vdát, děti chtějí mít co nejpozději a o rodinu by nejraději, aby se staral muž nebo babička nebo chůva.
Dětem se četlo, zpívalo, hrálo se loutkové divadlo, ještě já se svými dětmi jsme lepili na špejle vystřižené postavičky a hráli s nimi pohádky. Dnes Anička od bráchy v roce a půl umí pustit pohádku na mobilu.
A je to jen 20 let. Nemyslím, že kdy předtím se v tak krátké době něco tak otočilo.
Děti dnes už nepočítají - každý má mobil a na něm kalkulačku. Nepřemýšlí, kolikátého je pozítří, protože se mrknou na aplikaci.
Ale i nás to postihuje.
Jednou jsme se s Mužem smáli asi hodinu, protože ráno se mě zeptal, jestli nebude pršet a já jsem nešla k oknu, ale otevřela mobil. Tak i na nás došlo. Degenerujeme tak potichoučku, že si toho ani nevšímáme.
Ale až se jednou, na konci cesty budeme otáčet zpět - a já věřím, že budeme - nebudeme hodnotit mamon a věci, tím jsem si jistá.
Co hodnotit budeme bude kolik lásky jsme dokázali dát a kolik jsme jí dokázali přijmout.
Mne teraz musí "sme spolu" znamenať, že si píšeme. Ide o pocit, že niekto na mňa čaká, trávi so mnou čas, je tu pre mňa, a je jedno, či ten deň som naštvaná alebo radostná, proste, v dobrom aj v zlom. Nikdy nepovie, tak, toto nie, upokoj sa, potom si to povieme. Nechá ma vyliať zbytočné emócie. Nemusím opatrne, dávať pozor, aby som nebodaj slovkom neurazila. Je to skvelé, a ďakujem za to "spolu". Ďakujem.
Krásnu nedeľu prajem.