Láska nikdy nepřestává

Ten mladík byl snad celý z alabastru. Sympatická tvář posypaná několikadenním strništěm lákala k pohlazení. Měla jsem chuť přiblížit své rty a políbit ho ...

Copak by si asi pomyslela paní průvodkyně v muzeu, kdybych políbila figurínu zahalenou v dominikánském hábitu? 
Vlastně to není poprvé, co mne svádí figurína ... dnes sv. Dominik, tehdy sv. Ambrož.

Vemte si lísteček s přáním, zavolá na mě paní průvodkyně, třeba v něm bude něco hezkého ...

Vedle bratra Dominika leží na stole hluboká mísa s malými papírovými ruličkami pevně sevřenými páskou. Vytahuji jednu a mám pocit, že v ní si přečtu svůj osud.
Přání. Může být dobré i zlé. Stáhnu pásku z ruličky, rozvinu a čtu tištěná tři slova.
Ano, otočím se s úsměvem na paní průvodkyni, jakoby věděla, co je tam napsáno. Ano, tak to je.

Možná by to chtělo definici lásky.
Jenže proč? Copak je někdo, kdo neví, co je láska?
Někomu se nelíbí, když se o lásce mluví jako o energii.
Proč by nemohla být energií?
Energií, která dává našemu srdci sílu.
Energií, která dává našemu životu smysl.
Energií, která může měnit svou podobu.
Vždyť se přece říká, že láska má mnoho podob.
Z jedné podoby lásky se změní na jinou.

A existuje jeden fyzikální zákon - o zachování energie, který říká, že energii nelze vyrobit, zničit, jen přeměnit na jinou.
Možná stejně jako lásku.

Vždyť mi to i sv. Dominik tak řekl:
Láska nikdy nepřestává.