O lvicích a lvech

Lev odpočívá ve stínu. Tráví ten flák gazely, co mu lvice obstarala k obědu. Odpočívá, rozmýšlí.
Lvice, když obstarala co bylo potřeba, uklidila a dala se trochu do pucu, aby se líbila, věnuje se dětem.
Ale ouha! Zapoměla se svého lva, Pána tvorstva, zeptat každých 10 minut, jak se má, říct mu, že ho miluje a hodit po něm sexy očkem.
Lev si toho všiml, a jak nemá co na práci, začne přemýšlet.
'Kašle na mě! Nějak jsme se sobě začali vzdalovat. Už to není jako na začátku...'
Že lvice se pod tíhou okolností a povinností hroutí, si samozřejmě nevšimne.
Takže lev přijde za lvicí a jak má ve zvyku, jen si sedne, nic neřekne, jen čeká. Pak už to nevydrží a jen oznámí, že odchází.
Lvice samozřejmě nedostane prostor, aby něco řekla. Hlavně je daleka toho, aby prosila.
Lev urychleně odchází, spíš to vypadá, že zdrhá! Až je to k pousmání.
Takových lvů, kteří sedí na zadku, nic neříkají a čekají, že je lvice bude obletovat jako včelička, jsou mraky! Tak ať si jde.
Lvice samozřejmě následně dostane zjeba, že za to může ona.
Ale vážně, kdo je tady lev a kdo jen trouba?