6 minut pekla

Máme se sejít.
„Kdy tam budeš?“
15 minut po celé…
Vyrážím, tři čtvrtě hodiny cesty, podle dopravních informací v rádiu i online vše zacpané, tak delší, ale aspoň ne tak ucpaná trasa. Celou cestu se čas dojezdu na navigaci pohybuje v rozmezí 15-16 po celé, to je ok.
Ale ne, na železničním přejezdu se rozblikají světla a spadnou závory. Tady to bývá na dlouho, obvykle dva vlaky, někdy i tři… Klika, dnes jen projela lokomotiva a po třech minutách jdou závory nahoru… Trošičku na to šlápnu, tahle silnice je prázdná…
Poslední vesnice před cílem, dlouhá, hezky spořádaně padesátkou, tady jsou radary s úsekovým měřením a na výjezdu velmi rádi pomáhají a chrání… podle toho, co jsi psala v kolik, že vyjedeš, musíš být jen pár minut přede mnou, je 8 minut po celé a čas dojezdu spadl na 13. Paráda, za chvíli už se obejmeme a políbíme a budeme spolu aspoň na chvil pár, protože starý zlomyslník čas vždy tak nesmyslně zrychlí a utíká a utíká a utíká…
Šňůra aut se zastavila, nic se ani nehne, z protisměru nic nejezdí, jen sem tam auto, které se právě otočilo a jede zpět, jak řidič vzdal čekání… 14 minut po celé a s houkáním z protisměru uhánějí dvě sanitky, jinak nic… 16 minut po celé, určitě čekáš a vyhlížíš, tak píši vzkaz „Nejedeme“…
Najednou začínám se bát, že až se auta pohnou, dojedu na místo, kde bude… to známé světlé auto a ty nikde… Co bych dělal, vždyť mi nikdo ani nic neřekne, vlastně vůbec nebude mít důvod se se mnou bavit. Nic se nedozvím. Čas se zastavil. Znovu vidím, jak na dálnici přes středový pruh z protisměru letí auto přímo nad mou hlavou, znovu vidím velké černé auto ve smyku, jak zjevilo se v zatáčce přímo proti mně, znovu vidím obrovské kolo návěsu kamionu… Je vedro, ale po zádech prohání se mi mráz a jen hypnotizuji telefon, aby pípl tvou odpovědí… nic… nic… pořád nic… věčnost. Ochromuje mě čiročirý strach.
22 minut po celé… píp… „Je tam bouračka, já ještě projela“… a já v šesti minutách prošel snad peklem, aniž jsem se pohnul.
Doprava kolem dvou čelně do sebe zabořených aut pravou krajnicí střídavě obnovena, třeba také spěchali na schůzku a někdo je teď někde vyhlíží…
Když konečně nastoupíš do auta, objímám tě a dlouze, dlouze, dlouze líbám…