Ticho, které mlčí

Ticho tiše promlouvá, jen poslouchej.
Tiše.
Tam na vrcholku skály, tam se ticho neschová, vyžene je křik sokolí.
Tam dole v údolí, kde lehneš si do trávy a budeš ji znovu číst.
To ranní ticho, kdy jen ptáci zpívají na pozdrav slunci, už ztratilo se.
Ne, člověk nechce hledat ticho.
Chce jen ztišit zvuky kolem sebe.
Zvuky.
Zvuky aut, letadel, hrnců, hudebních nástrojů, vrčení ledničky, nočního města, světel  ...
Chce utéct do "ticha".
Do ticha písní slavíků.
Do ticha, které mlčky vypráví.
Do ticha, které se může poslouchat.

Jen to ticho, co skutečně mlčí, je děsivé.
Vyprávěla mi o něm ta mladá žena, která večer přišla do nemocnice, vstoupila do mého pokoje a rozbila mou tichou samotu.

"Každý den jsem si s ním povídala ... a najednou ... bylo ticho."