Už setmělo se.
Další korálek ztratil se ze šňůry dnů života.
Na stole talíř s drobky koláče, co kdysi ...
byl upečen.
Koláč vypadal tehdy obrovský, snad zdálo se, že nikdy nemůže z talíře zmizet.
Voňavý koláč, s náplní tvarohovou, ořechovou, povidlovou, makovou, s rozinkami ...
náplní bylo tolik,
tolik jako bylo snů
a plánů.
Na talíři zůstalo pár posledních kousků, možná někdo by se mohl zeptat - byl dobrý?
Co říct?
Kolik kousků bylo ochutnáno, vychutnáno, zhltnuto ... kolik bylo ... jen tak utrženo a zahozeno.
Možná hozeno těm, kteří měli hlad.
Vzala sis aspoň jeden kousek?
Nebos ho celý rozdala.
Po kouskách zahodila?
Nebo nechala ztvrdnout a drobky nasypala vrabcům na krmítko.
Co říct?
Snad jen - dokud ještě máš sílu hněst těsto, upeč koláč nový.
Nenech ho vrabcům sezobat.
Jak se zpívá v té písničce ...
"Hlídej svůj sen
ať sílu neztratí
tvá touha žít."