Snad takhle neskončím

TL;DR O sexu to není, tak kdo nechce číst nemusí. Jel jsem, a vlastně ještě jedu, Studentem do Brna. Už sedím a jen čekám až dorazí případný spolucestovatel a ještě líp spolucestovatelka. Raději si ještě nevytahuji notebook protože mám sedadlo do uličky

Proto jen tak sedím a koukám okolo, když slyším, jak někdo nastupuje s berlemi. ( Usuzuji podle typického klikání zarážek toho, jak mají být dlouhé, a bouchání o stěny )

"Nech mě" řekne poměrně naštvaný ženský hlas. Chvíli jí trvá než vyjde schody, a ukáže se že je to starší dáma, otráveně se podívá směrem na schody a zeptá se na čísla sedadel. Dostane se jí odpovědi od někoho kdo, jak předpokládám, bude její manžel. Ten odevzdaně odpoví čísla a neutrálním tónem dodá, že je stevard říkal, načež si ona jen něco podrážděně řekne pro sebe a vydá se k sedadlům ale než tam dojde tak jí to teda a už trochu hlasitěji mu vzkáže "Blbečku !"

A já tam tak sedím a říkám si, co mohl udělat, že byla taková a jestli to je jen něco dočasného a nebo jestli to už je životní zahořklost.

A potom už jen doufám, že na stáří takto neskončím.