všichni musí být šťastní

Žena z džungle trávila týden ve velkém městě.
Občas změna neuškodí, i města mají svá kouzla a krásy.

Hromada mozků plánovala vítězné strategie svých armád a vzduch v místnostech byl nabitý inteligencí, že by se nedala krájet tím, jak byla hustá.
Přepadla mě tentokrát touha po kráse, co vytvořili lidé.
Toulala jsem se Cerebilem a upadala do euforie, co mi přinášela cerebilská architektura. V nekončícím boji tentokráte zvítězila renesance, vlastně neorenesance, tak se má milá secese dostala až na druhé místo. Že bych si konečně vybrala oblíbený sloh?
Z cerebilské knihovny mě k mému příjemnému překvapení nevyhnali. Mohla jsem usednout mezi ostatní toužící po duševní stravě a zaprohlížela se do světových krás renesančních děl.

Při svých potulkách Cerebilem jsem každý den zavítala do knihkupectví. Někdy i do tří. Že si koupím další knihu do mé sbírky knih nehrozilo, neboť můj velký batoh byl přetěžký a přeplný. No jo, jednu knížku jsem koupila, ale ne v knihkupectví, a ta knížka se rozhodně hodí. Sundala jsem si sandále a bosaté nožky si chválily knihkupecký koberec.
Knihkupectví má svoji zvláštní atmosféru.
Brouzdám očima po titulech, občas nějaký vezmu do rukou a listuju, někdy přečtu pár vět. A jak se tak dívám na názvy a čtu, co útroby knihy nabízejí, napadá mě - že v těch našich středoevropských, a nejen, končinách musí být jenom lidi šťastní, zdraví, spokojení. Tolik knih bylo napsáno o tom, jak být šťastný, jak si správně přát, jak si k sobě přitáhnout partnera, úspěch, bohatství, peníze, zdraví, jak milovat sebe, svůj život, svoje tělo ... Vždyť jsou to desítky a stovky knih, stačí investovat tři stovky, knihu pročíst a člověk vše, co chce, musí mít, a musí být šťastný.
***
Přesto jsou možná nejšťastnějšími ti, co nikdy žádné knihy nečetli.