Letní a odvážná fantazie

Setkáme se, usmějeme se na sebe, jsme si sympatičtí, je teplo, vane lehký letní větřík, dáme si kávičku v dobré kavárně nebo na zahrádce, povídáme o životě a fantaziích..Ty máš na sobě krátkou sukni a nemohu se dopátrat, zda máš pod ní kalhotky...a ani to vlastně vědět nechci, nezeptám se, ta fantazie, že je nemáš nebo že to zjistím, až Ti něco upadne je ohromně vzrušující....A já se podívám, nenápadně, ale nic nevidím....( jsou tam nebo nejsou, nebo jsou tak malinké???? ) Zaplatím a odcházíme se projít, vane větřík a sukénka je velmi krátká, ale nic není vidět.....Sedneme si na lavičku v parku, na takovou, kde jsou lavičky naproti. Sednu si na chvilku naproti Tobě a Ty mi dáš konečně možnost podívat se, co je pod sukénkou. Nenápadně a trošku dáš nohy od sebe, pak více a více. A nakonec vidím, že tam jsou.....malinké, ale jsou. A Tebe nenapadne nic bláznivějšího, než si je pomalinku a nenápadně nápadně sundat, tak aby bylo vše moc dobře vidět. Ještě chvilku se z toho pohledu nedokáži vzpamatovat. Chvíli to rozdýchávám. Sednu si nazpět k Tobě....A dovolíš mi si na ni sáhnout, jen na chvilku, je teplá a vzrušená. Všude okolo lidi, ale Ti nic nechápou a nevidí..Jsem vzrušený, ale strašně příjemně a chci si tento okamžik ještě chvilku vychutnat. Proto se zvedneme a jdeme dál. Ale Ty už bez kalhotek, což já vím a Ty taky...trošku vane letní vítr, okolo lidé.....Tobě něco upadne a naskytne se mi úžasný pohled. A za chvilku zase. Jdeme spolu a za chvilku si sedneme a dovolíš mi na ni sáhnout. Opět jen trošku. Je holá, mokrá....Pak jdeme dál, postavíš se v parku ke stromu, opřeš se a já na ni pod sukní opět sáhnu. Teď už víc a víc. Dovolíš mi na ni sáhnout a prstem zajet trošku víc do hloubky, ale jen trošičku. Jdeme zase kousek dál. Nohy mi těžknou...A u dalšího stromu mi dovolíš ji trošičku olíznout a jazykem projet štěrbinku, takže je ještě mokřejší....už Ti to trošku kape po stehně, je Ti to moc příjemné. Podlamují se Ti kolena, ale ustojíš to. Ještě několikrát. Nevím, jak dlouho to trvá. Jdeme dál po cestě. Ty víš, že jsi vzrušená a že by bylo vhodné použít něco většího, ale ten pocit, to odkládání, je to nesnesitelné.....ale strašně moc příjemné....nepopsatelné....A já vím, že Ti je dobře a Ty víš, že já vím, že jsi bez kalhotek, na ulici a vzrušená.....Takto to opakujeme ještě několikrát. Kousek se svezeme metrem. Sedneme si proti sobě...Já se dívám, jak mi ukazuješ Tvoji mokrou štěrbinku, dokonce si ji v metru přejedeš nenápadně rukou. I Ty jedna, co kdyby Tě někdo viděl! Potutelně se usmívám a je mi dobře.....Když vystupujme z metra a jedeme po schodech nahoru, stoupneš si o stupínek výš...A já vidím roztouženou a mokrou...... Pokusím se na ni sáhnout, ale je všude spousta lidí, nejde to. Teď, ne zase lidi. Už vidím konec eskalátorů! Tak ještě naposledy. Nikdo nikde...Pohladím ji. Cítím vzrušení, podlamují se Ti opět nohy. Už to trvá dlouho. Nekonečně dlouho...Vyjedeme na horu. Najdeme nějaké klidné místečko bez lidí a dokončíme započatou a rozdělanou prácičku. Ale jen napůl. zatím jen jazykem a prsty, ale o hodně intenzivněji než v parku. Pomáháš si a hladíš si ňadra. Neuhýbáš, nastavuješ, těžce dýcháš, sotva se držíš na nohou. A já pokračuji, je to k nevydržení...najednou Tebou projede vlna, další, pak další. Najednou se Ti podlomí nohy, dostáváš křeč. Je to k nezastavení.....nevíš co máš dělat. Ale já jsem tam s Tebou a držím Tě za ruku, hladím Tě. Pomalu to ustupuje....Díváš se na mne nevěřícně. "Je to možné, jsem to já? Kdo jsi Ty a jak jsi to udělal?" neříkáš to nahlas, myslíš si to, ale je Ti to vidět na očích. Postavíme se. Tvoje vzrušení dosáhlo vrcholu.....Podíváš se na mne a řekneš: "Teď Ti to oplatím já. Jdeme ke mně. Bydlím tady kousek...." Mám problém jít rovně. Vezmeš mne za ruku. Taky nejdeš úplně rovně, pomyslím si. Ale pak si vzpomenu na prožitek před chvilkou.....a odpustím Ti. Okolo lidé. Dívají se na nás a pomyslí si, kde jsme se tak zřídili....Ale ono to tak strašné zase není! Za chvilku už vykračujeme rovně a vstříc dalšímu dobrodružství.....

P.S. Snad se mi podaří něco takového někdy zažít a prožít. Jen doufám, že to nebudete zkoušet beze mne :-):-)
P.S. Nepoužívám sprostá slova, myslím, že se dá atmosféra navodit i takto.
P.S. Je to psané narychlo, tak nehledejte gramatické chyby, a ano chtělo by to korekturu.