George Orwell a 2017

Tak jsem se právě odpojil od internetového bankovnictví, kde jsem byl přinucen bankovní společností, která vede mé účty, abych vyjádřil souhlas s novými pravidly. Eufemisticky se to nazývá "Informační memorandum". Prý tím, že poskytnu veškeré údaje o sobě a své rodině, IP adrese, krevní skupině a uspořádání chromozomů v DNA, lze zabránit sponzorování teroristů a přispět k prohloubení míru...

Žvásty... Když jsem ten román poprvé četl v dobách hluboké totality, roztřásly se mi ruce. Bylo to, tuším, někdy na studiích v osmdesátých letech. Od té doby uplynulo v českých a moravských tocích hodně vody, v určitých letech vyplavily celou zemi, ale ten Augiášův chlév nevyplavily. A tak se stalo, že všude jsou instalované kamery, monitoruje se korespondence nejen na facebooku, nýbrž i esemesky na mobilu. A pokud si jedinec neznalý poměrů pořídí i slevovou kartu, vidí mu společnost až do žaludku. Prý se budou vydávat občanské průkazy s čipy, ještě štěstí, že ten můj bez čipu má platnost do roku 2025. Pořídit jízdenku bez toho, aniž by vrchnost věděla, kam, čím a s kým pojedu, je dnes již zázrak nad zázraky. A tak máme Ministerstvo míru (vybavuje se mi gen. Petr Pavel), Ministerstvo lásky i Ministerstvo pravdy, o newspeaku nemluvě... A tak se "Velkému bratru" bráním, seč mohu.

Panelový dům, v němž bydlím, opouštím prozatím kamerovým systémem opomíjeným vstupem, pohrdám elektronickými novinkami, zejména tzv. chytrými telefony. Nemaje přijímač televizní, jsem si jist, že mne nikdo nemonitoruje během spaní, natožpak aby věděl, s kým sdílím lože. Na svou obhajobu dodávám, že ač na erotické seznamce, sdílím lože jen a pouze s roztoči. Řidičský průkaz mám původní - ten krásně růžový a skládací... Do žaludku mi rovněž nikdo nevidí, raději si za poslední ostrůvek svobody připlatím. Profil na facebooku nemám, vášnivé esemesky nemám komu posílat... A očipovat se nenechám - není nutno, aby bylo veřejně známo, kolik frikčních pohybů ještě zvládnu...

Obývám výběžek Šluknovský, který má své nesporné komparativní výhody. Stačí se ponořit do hlubokých roklí, kde mne nenaleznou ani ti nejdotěrnější operátoři. Za jistých okolností lze uniknout i satelitní navigaci...

Ach jo. Je mi nad Slunce jasné, že v době dohledné tento literární povzdech přistane na stole někomu v Bezpečnostní informační službě.

Jen přemýšlím, zda společnost, která se zove demokratická, není totalitnější a hrozivější než ta, kterou jsem v mládí zažil já. Bavili jsme se svobodně nejen u piva, což dnes do úvahy nepřipadá...