Je složité být PROFI

Musím uznat, že je opravdu zvláštní Tě potkávat. Na jedné straně si říkáme "Dobrý den" a vykáme si. Na druhé straně myslíme na prasárny a máme chuť je realizovat. Dobře víme, že Ty jsi nadržený hovado a že já jsem chlípná děvka. Chováme se jako by nic, ale přitom je všechno naopak. Ty mi tuhneš v rukách a mě to dělá dobře. Máš mě přečtenou a evidentně bys chtěl víc. Já to vím a předstírám, že nevnímám Tvé signály. Cukají mi koutky a polykám sliny, které se mi hromadí v ústech, protože myslím na to, jak Tě kouřím. Mluvíš o své rodině a přitom ležíš přede mnou nahý s tvrdým pérem. Je to prostě k posrání. Díváš se, jak se nad Tebou trápím a nic s tím neděláš. Víš, že v našem případě to jinak ani nejde. Mám pocit, že zkoušíš, co vydržím, protože netušíš, co jsem zač. Čekáš, že udělám první krok. Mezi tím plynou týdny a neděje se vůbec nic. Já jsem stále za tu profesionálku. Ty jsi i nadále ten slušný klient na úrovni. Oba se krásným způsobem trápíme a těšíme se na další termín.

P. S. : Jestli si tohle přečteš, tak to neznamená, že si tykáme.