Nech ich Šrek pojebe...

Včera večer bylo u nás sychravo a větrno. Oblékl jsem si tedy i mikinu a vyrazil s Karlem ven. Obcházeli jsme sídliště a Karel poctivě očuchával každou fenčí značku. Poctivě ji oňufal a pak olíznul aby ochutnával její značku. Spodní čelist se třepala a z huby tekly sliny. Nesnáším když tohle dělá, tak jsem odepnul vodítko,abych to odporné klapání jeho tlamy neslyšel.

Šel jsem napřed a jen hlídal okolí. Jestli nejde nějaký pes,nebo městský policista. Poslední dobou je pro ně hrozná zábava peskovat lidi za psy bez vodítka. Karel ač zabrán do značkování mne stále kontroloval,abych mu náhodou neutekl.

Pofukoval studený vítr,tak jsem zamířil k hospodě. Karel mě doběhl a vešli jsme spolu dovnitř. V hospodě to hučelo jako v úle. Výplaty byly ještě celkem nedávno a možná to bylo i tím počasím,že se tam panáčkovalo...

V rohu seděl náš vzdělaný intelektuál a srkavě popíjel čaj s rumem ze šálku,zvedajíce u toho malíček nahoru. Rozečtená kniha ležela na stole a už jsem ani nemusel koukat,abych veděl,že je v azbuce.

Ládis je na cestách a tak u stolu seděl jen Jožko a před ním se hromadily panáky. Vydal jakoby mu uletěly včely.

"Nazdár Jožko..." zdravím ho a sedám si ke stolu. Karel se uvelebuje pod stolem. Jsem rád,že už se tady nekouří,aspoň nebudeme smrdět hospodou. Po vzoru našeho znalce ruské literatury si dávám čaj s rumem.

"Nazdar Frede..." odpovídá mi Jožko už zpomaleně a s kalným zrakem.

"Copak že už jsi takový picnutý?" ptám se ho. Intelektuál si odkašlal a třikrát otočil oči v sloup. Bylo mi jasné,že jsem se neměl ptát...

"Vieš musím ti povedať....já vóbec,ale vóbec,tým chcem povedať že ani trošku nierozumiem ženám..." říká kývajíce hlavou.

"Jožo můžeš být klidný,protože to jim nerozumí nikdo a ta moje dokonce nerozumí ani sama sobě..." odpovídám mu se smíchem.

"Bol som terazky doma na slovensku,no to zasa bolo,boha jeho... Mám tam také dve,tri kamárátky na trtkanie. Kedysi sa spolu bavily a pak sa rozhádaly a nenaviděly sa k smrti. Keď som si přišel zatrtkať,musem som hodiny počůvat jejich nariekanie,aka je ta druhá sviňa sprostá,aj ta tretia,no ohováraly sa navzájom.. Vypisovaly te maile,to boly dvoj a trojstránkové rozbory,aká je kdo sviňa. Stále na seba nadávaly a aj naschvály sa robily. Bol som rád,že bývám v čechách a netravovaly ma stým. Jenže kým oni ti somári zrušili ten roaming,tak mi teraz stále pišů,čo zasa zrobila ta, a ta jej,jej ta tretia. No odrazu bol klud. Ticho... Myslel som,že sa ty sliepky pozabíjaly. No a vieš čo? Ony sa naráz zmierily a teraz všadě chodia spolu a sú najlepšie kamarátky!!! A povedaly si medzi sebou,že ich trtkám všetky tri,tak teraz ma ohovárajú po dedině..." dořekl Jožko a dlouze se napil.

"No to víš,do ženské a do melounu nevidíš..." snažím se nesmát nahlas.

"Aj stará mama mi už telefónovala,že kým príděm domou,tak mám za nou prijsť..." dodal smutně Jožo. Jen to dořekl,začal mu pípat mobil,přišlo mu asi deset zpráv. Vzal telefon do ruky a palcem otevřel zprávy.

"Jožo ty hovedo! Ty si povedal Maje,že som tlstá kráva???" čte Jožo nahlas.

"Tsss..." vypadne ze mě a usrknu čaje.

"Ty sviňár jeden,keď prijdeš tak ti gule skopem,za to že mám vytahané lajdáky. Maja." čte další zprávu.

"Ha..." vyletí ze mě.

"Jožko,keď dorazíš do Terchovej,zavolaj. Ty dve krávy nech za pozabijajú,ale já ta milujem. Bosk,bosk..." čte další zprávu.

"Jožo,ty to na tom světě fakt nemáš jednoduché...." konstatuju a rychle dopíjím čaj s rumem.

"Všetky to sú sliepky... Všetko si vyslepičia,všetko vykecajú... ať idú do riti. Nech jich Šrek pojebe tým jeho zeleným kokotom..." bouchne Jožo do stolu a objedná si dalšího panáka.

"Jožko,z nejlepších přátel jsou nejhorší nepřátele a naopak... Pamatuj si to!" říkám mu a rychle mizím pryč.

Karel maže dopředu a jdu k domovu.

Musím se tomu smát...

Ženy jsou opravdu z jiné planety. Chlapi by si dali do držky a šli na pivo...

Fred