Jak jsem byl chvíli chlap

Před nějakým časem jsme koupili byt. Myslím, že jsme se do něj všichni zamilovali (hlavně tenkrát ještě těhotná žena). Skvělé klidné místo, na Prahu srovnatelné s výhrou ve sportce. Bude dětský pokojíček, sklep nebyl hluboko, všechno super. Měl jen jednu vadu, byl v původním stavu a prachy na rekonstrukci omezené. Ale cihla, to dám. Řekl bych o sobě, že jsem manuálně zručný. Není mi nic cizí, přes vodu, elektriku, zedničinu... Navíc už nějaký ten rok většinu pracovní doby prosedím u počítače nebo na nějakém meetingu. Takže tohle „malé“ zpestření jsem si říkal, že bude bezva relax a navíc zdravý. No byla to blbost. Jenom, než jsem vyklidil staré krámy, jsem byl zničený jak fyzicky, tak psychicky. Kdo zkoušel něco vyhodit v Praze bez trvalého bydliště v Praze ví o čem píšu. Kolegové v práci plánovali dovolené a řešili kolik kdo potřebuje na regeneraci, jeden říkal minimálně týden dovolené, druhý dokonce dva, já jsem jim říkal, že potřebuji tak tři dny v práci…

Pánové rada: Nechoďte vybírat byt s těhotnou partnerkou s vysokou potřebou zahnízdění.

Ale jsem přeci muž řekl jsem si. Prvních deset 40 kg pytlů malty bolelo, další už byly lepší. Celkově, jak se z bytu stala stavba, i moje chování doznalo jistých změn. Venku bylo horko a naproti přes ulici se u rodinného domu na zahradě opaluje krásná maminka, děti běhají kolem. Protože mám na sobě špinavé montérky, není mi hloupé vyklonit se z okna a neskrytě pozorovat tu nádheru. Co nevidím kvůli zaprášeným brýlím, to si domyslím. Manžel jistě na cestách… to člověka napadají věci. Dovolenou jsem tedy strávil na maltě a v písku s fantastickou podporou z protější zahrady.

Když jsem bral do ruky bourací kladivo a drážkovačku na kabely, cítil jsem se jako opravdový chlap (žena to označila jako syndrom kutila Tima). Když jsem se sprchoval, tekla do odpadu temně rudá směs potu a prachu z cihel. Ruce jsem měl hrubé, že když jsem pohladil doma ženu po stehně tak hned ucukla, že škrábu. Ve vlasech byly kousky ztvrdlé matly. Při večeři jsem byl napomínán ať tolik nekřoupu. Děti se mě po návratu ze stavby báli… nikdo se se mnou doma nechtěl mazlit. To mě ranilo asi za všeho nejvíc. Dělám to přeci pro ně!

Potkala mě naše nová sousedka, ptala se mě, kolik mi pan inženýr (nejsem inženýr) platí na hodinu, když tu dřu takhle chudák sám. Baba mě prostě nepoznala i když mě a ženu lustrovala před měsícem na schůzi, ale tam jsem měl hold jiný outfit. Odpověděl jsem tedy že „mnógo, tavárišč inženyjer, mnógo“ Tím, že sebou trochu cukla, jsem pochopil, že od ní asi žádný melouch nedostanu.

Myslel jsem také, že když z práce budu chodit na stavbu, klesne, z důvodu mé fyzické únavy, potřeba sexu. A ten účinek je zcela opačný. Asi jsem předtím volný čas trávil tak, že jsem více zaměstnával mozek a na sex nebylo pomyšlení nebo to je těma montérkama. Takže vlastně ani nevím, zda se mám těšit, až bude byt zrekonstruovaný, vrátím bourací kladivo, klesne hladina testosteronu a stane se ze mě opět submisivní „hodný“ manžel s hebkou kůží na dlaních… už se to blíží... a děti se přitulí…