Trocha sodomie nikoho nezabije

Inu, kovářova kobyla chodí bosa. Býval jsem manažerem v branži automotive, nicméně bez vlaku, busu nebo svého zlatočerného oře jsem se vždy musel spoléhat na pár svých noh. A protože výlety a toulky jsou prvořadou součástí mého bytí v tomto slzavém údolí, potkávám na svých toulkách tu zmije, jeleny, srny, divočáky, lišky nebo zatoulané příslušníky domácí zvířeny. Na dvě setkání vzpomínám milerád...

Ta příhoda první spadá do doby mé vojenské presenční služby. Byli jsme odveleni na střelby někam do okolí Příbrami. Jako svobodník absolvent byl jsem pověřen úkolem nejpovolanějším - uzavíral jsem střelbu ve vojenském výcvikovém prostoru. Drápal jsem se usilovně do svahu, až jsem dorazil ke statnému dubu, odhodil kvér i opasek a uvelebil se o kmen. Jak jinak, usnul jsem téměř okamžitě. Je nádherné probouzet se vedle spanilé ženy, ještě lepší je koukat se po probuzení lišce do očí. Seděla ne víc než metr ode mne a přemýšlela usilovně, kterak nakrmit své početné mladé. Zda má mne odvléci v kuse do svého doupěte či předem naporcovat mne. Zíral jsem, zíral nevěřícně na to skvostné Ladovo zvíře a myslel, že sním. Sen to ale nebyl, zážitek ovšem mimořádný, k sežrání jsem byl přece jen shledán jako příliš velké sousto, takže ve zdraví přežil jsem to...

Ta příhoda druhá se mi přihodila v Doupovských horách. Nade vše miluji cyklistické trasy, kde za den celičký není šance potkat živou lidskou duši. Mířil jsem z Úhošťan na Kojetín... Za Úhošťany počíná nepředstavitelně táhlé stoupání a já právě míjel zdejší JZD. Na pozemcích družstva se pásly krásné sněhobílé kozičky, coby jejich pasák odpudivě černý kozel. Asi to bylo způsobeno tím, že vlastním zlatočerného oře a maje na sobě černý cyklistický oděv, vzbudil jsem jeho eminentní zájem. Kozel černý jako čert mne pronásledoval do kopce a sněhobílá kůzlata a kozičky družně za ním. Funěl jsem, funěl, div jsem duši nevyfuněl, na nevýslovné štěstí jsem tomu kozlovi přece jen ujel. Stačil jsem ještě za jízdy pořídit pár fotografií. Vyprávěl jsem tuto příhodu snad stokrát a jako korpus delicti přikládal i fotodokumentaci. Nikdy by si toho nikdo nevšiml, nebýt známého "prasáka" Karla. Na jedné z těch roztřesených fotografiích je zřetelně patrný kozlí úd v plné erekci... Tak to jsem měl opravdu štěstí, že jsem nevypustil duši. Bůh ví, zda by vydržely nejen švy...