35 párů bot,

které tento podzim musíte mít. Tak zní titul dnešního článku na serveru zena.cz/moda. Nu což, nejen před volbami jsem si na masmediální masáž přivykl. Tržní hospodářství je tržní hospodářství, a tak se vůbec nedivím, že nějaká soudružka se snaží vnutit 35 párů obuvi jen a pouze pro podzim. Nepochybuji o tom, že mezi ženami jsou fetišistky obuvi, nicméně naskýtá se otázka, kolik jich je natolik nadstandardně situovaných, aby si 35 párů mohlo pořídit na jednu krátkou sezónu. Já jsem muž a nejsem fetišista, takže nemohu sloužit za zářný příklad. Se svým počtem veškerých kusů obuvi sklidil bych na tomto serveru jen a pouze posměch.

Napadla mne diametrálně jiná souvislost. Pamatuji doby, na kterou nadávají všichni tady a součástí té doby byla modiství. Pocházím z hodně velkého města a modiství bylo téměř na každém rohu. A nebylo výsadou jen velkých měst a metropolí. V mém rodišti již není žádné, dost možná nalezlo by se v Praze či Brně. A přitom si vybavuji, že ženy nejkrásnější nosívaly barety či kloboučky. Protože jen opravdová dáma ví, že baret či klobouk je absolutním vrcholem ženské elegance a onou pověstnou třešní na dortu. Byla si toho vědoma lady Diana, své o tom ví britská královna...

Nebýt onoho zavádějícího článku, stěží bych si uvědomil, že už mi 27 let něco schází na trhu, potažmo na ulicích. A tak místo elegantně oděných dam potkávám ženy i dívky v rozpuku v upjatých a roztrhaných riflích, které vypadají, jako by právě opustily brány nějaké severokorejské textilní továrny... V létě navíc potkávám i případy, kdy přes tzv. bokovky přetékají špeky z blahobytné výživy...

Nemám nic proti módnímu diktátu, ačkoliv jej sám nerespektuji a respektovat nebudu. Ale chtěl bych se zasnít a třeba právě v tom snu potkat elegantní dámu v šatech nebo kostýmku a v baretu či kloboučku. To by byl orgasmus...