Co ta přání plní?

Co je plní.
A proč splní jen některá.

Jako třeba tenkrát, když jsem byly na Máchači, my čtyři holky a potkaly tam čtyři kluky. Ten jeden byl vážně hezoun a ... najednou večer jsme byli spolu ...

Přála jsem si kdysi žít v Lužických horách. Vlastně ani nevím proč mě přitahovaly k sobě, vždyť jsem je ani pořádně neznala. Psala jsem dokonce dopis na jistý úřad ohledně práce, odpověď nepřišla. Nějaký rok uběhl a já, ačkoli jsem pro to víc neudělala, se stěhovala k těm nádherným kopcům ...

Řekli mi, že ta práce, kterou dělám, musí být hotova do konce května. Kroutila jsem hlavou a říkala si - bude, ale bude to vypadat hrozně. Ideální by bylo mít na to celou jarní a letní sezonu. Přicházely události, které dokončení samovolně oddalovaly. Podzim ťuká na dveře a já se usmívám nad tím, jak jsem v klidu vše mohla vytvořit a jak se podařilo uskutečnit celou moji představu, bez okleštění, které mi věštily.

Je zvláštní, jak někdy stačí jen myšlenky. A nemusí být úplně vehementní, prostě jen chvilka soustředění a přichází jejich uskutečnění.

Co ta přání plní?
A proč plní jen některá.