Jednoduše péčko

Celkem nedávno jsem dostal od kamarádky originální dárek k narozeninám. Péčko. Přesněji řečeno pornočasopis.
Byla to vlastně jen recese, vždyť považte, jak často dáváte někomu k narozeninám pornočasopis? Ovšem tento dárek mě potěšil i pobavil zároveň.
Můj první pornočasopis! A jenom můj!
Možná nechápete mé nadšení, musíme vzít ovšem v úvahu, že já jako zástupce internetem odkojené mládeže jsem zvyklý na to, že vždy, když mě přepadne touha kontrolně si přeleštit ebonitovou tyč (no, spíš tyčku... tyčinku), najdu v mžiku vše potřebné na síti a k tomu ještě zadarmo. Proto jsem neměl nikdy potřebu kupovat si v pochybných trafikách pestrobarevnou literaturu plnou roztažených končetin a pysků, nebo si ji pokoutně objednávat na dobírku (nebo kde se to vůbec kupuje).
Jen zběžně si pamatuju na mé první setkání s péčkem, kdy jsem jako devítiletý capart při prolézání křoví a hraní si na bojovku v džungli objevil s kamarády promočený a zkrabacený pornočasopis. Ležel tam nešťasně na zemi, jak ho tam kdovíjaký nevzdělanec a hrubián pohodil, a my jsme fascinovaně otáčeli hrbolaté stránky a s pobavením studovali nahaté ženy s nohama do praku a nahaté chlapy s enormními vztyčenými kládami. Tehdy to ve mně probudilo akorát zvědavost a tam dole bylo vše v klidu; ono ani nejde čekat víc u devítiletého děcka. Jen teď při opětovném zamyšlení doufám, že ten časák byl promočený opravdu od deště - doufám, pro dobro toho devítiletého kluka, kterým jsem kdysi byl.
Když se pak o pár let později začaly probouzet hormony, chlupy mi začaly rašit tam kde předtím nikdy a mé objekty zájmu se poněkud obměnily, přestal být internet luxusem a porno začalo být čím dál dostupnější. Proto to upřímné nadšení z vlastnictví tak hodnotné literatury, i když to přišlo až teď, ve věku, kdy se křivka grafu pomalu ale jistě začíná lámat a poté neodvratně klesat od svěžího mladíka k vypelichanému krocanovi.
Vlastně mě trochu překvapuje, že se takové časopisy stále tisknou. Vždyť dnes na internetu najdete vše, na co si jen vzpomenete, a nemusíte pro to zpravidla zaplatit ani korunu, natož vytáhnout paty z baráku. A to i já, přiznávám, občas zabrousím do těchto temných, lepkavých, viry a spamy prolezlých vod internetu.
Začínám však obměňovat mnou vyhledávaný námět zmíněné filmografie. Začíná to totiž být trochu na jedno brdo - nabušené stokilové hovado s kládou jako končetina to buší do drobné hubené holky s takovou razancí, že musí chudák holce žaludem dráždit krční mandle (a teď opravdu nemám na mysli orální sex, ale normálně, zespoda). Na závěr jí pak postříká obličej, protože z jakéhosi záhadného důvodu některým připadá strašně rajcovní, když holka vypadá jako popatlaná jogurtem. Fakt sexy.
Ne, teď samozřejmě přeháním. Výběr je daleko rozmanitější a každy si přijde na své. Dokáže mě však překvapit, když si otevřu nějaký ten dokumentární filmeček a v kolonce stopáže na mě vybafne téměř hodina. To mě pak vždy napadne: Ty vole, oni to snad točili i s tou romantickou večeří, co tomu předchází? Když pak následně u toho vydržíte, zjistíte, že drtivá většina stopáže je naplněna tak skvělým sportovním výkonem, až má nejeden nutkání začít tleskat a fandit. Opravdu hodinu? kroutím nevěřícně hlavou.
Jako naprostý protipól pak působí slova písně jedné punkové kapely, která se sem výtečně hodí:
Soulož trvá půl minuty, zbytek je jen promrdanej čas.