Manželka zapůjčena-její pohled

Když manžel po pěti letech poprvé přišel s tím, že by mě chtěl dát jinému muži a dívat se, myslela jsem si, že se zbláznil.

To víš, že jo, věřím ti… Zvlášť po velmi žárlivých začátcích.

Muž se ovšem diskuze na toto téma nevzdával, vypadal rozhodnutý, jistý, při smyslech.

Chceš to? Máš to mít!

Hezky se to řekne, ale hůř praktikuje. Nevím, jestli mě víc děsila představa cizího muže, který se mnou dělá něco tak intimního, nebo mého manžela při záchvatu šílenství a následné vraždě onoho nebožáka.

Svolná k tomuto experimentu jsem přihlížela manželovu hledání onoho vykonavatele. Původní plán, najít někoho známého a důvěryhodného v našem okolí přišel nazmar. Dostali jsme se do věku, kdy se kolem nás všichni usazují a rodí děti. A navíc zkuste najít ve vašem okolí druhého Johnnyho Deppa.

Museli jsme tedy lovit v neznámých vodách. A bohužel moc nebraly. Když už rybka vypadala pěkně na pohled, verbálně se projevovala ve stylu: „Posílám foto, dnes mám čas, kam mám přijet?“ Na dotaz, zda je možné si dát předem nezávazně kafe, dorazilo: „Na to nemám čas, tak chcete šukat, nebo ne?“

Začalo mi docházet, že při vší mé lásce k manželovi, tohle asi nedám. Vzal to do svých rukou a podal „inzerát“ pouze na mou masáž, ruční a ústní práci.

Ale jo, to by asi šlo. A co se dá dělat, nebude to druhý Johnny.

Odpovědí přišlo hodně. Kandidáty, kteří ke svému průvodnímu dopisu místo civilní fotografie přiložili fotografii své chlouby, jsem rovnou vyškrtla. Jeden nás zaujal. Ani ne tak fotkou, ale svým projevem a postojem. Navíc jen 15 km od nás, nepocestujeme daleko.

Celý článek naleznete na www.diablo14.webnode.cz