Tak já se taky rozloučím ...

Prolítla jsem očima nadpisy blogů a koukám, že se to tu hemží loučením. Možná je to jakýsi týdenní módní trend, a jelikož je mi stále vytýkáno, že nejdu s dobou a jsem svá a jiná, učiním krok vpřed  budu ladit.
Raději se rozloučím.

On totiž člověk nikdy neví, co ho kde potká a co se stane.
Chystám se na rašeliniště. Do místa, o kterém nemám tušení, jak to tam vypadá. Čekají mě mokřiny, bažiny a kdoví co. Kolikrát stačí jeden krok a cesty zpět není. Mocná Země vtáhne poutníka do svých útrob. Ztratím pevnou půdu pod nohama a budu se propadat hlouběji a hlouběji. Mé beznadějné volání uslyší jen okolní květena a ...
... poblíž nebude stát statný chlap s dlouhým klackem, který by mě zachránil.