Nadržená stopařka

Dnes se mi stala docela zajímavá příhoda a rád se o ni s vámi podělím. Jel jsem autem do krajského města B. v m. gubernii. Protože pršelo, jen se lilo, když jsem uviděl v dešti stopovat docela pohlednou ženu, neváhal jsem a zastavil jsem jí. Požádala mne, aby si mohla sednout na zadní sedadlo, že se bojí sedět na sedadle smrti.
Cestou mi vykládala o sobě, říkala mi, že si jen tak s někým nerozumí, protože je chytrá a vysoce inteligentní. Upozornil jsem ji, že ji asi zklamu, protože nemám ani základní vzdělání a jako absolvent speciální školy jsem rád, že se mohu živit alespoň jako popelář.
Najednou umlkla a přede mnou stála policejní hlídka a dávala mi pokyn k zastavení. Po běžných formalitách, jako je předložení dokladů jsem se otočil a zjistil jsem, že moje spolucestující už v autě nesedí. Na otázku policie, čeho jsem se zalekl, jsem odpověděl, že jsem vezl stopařku a najednou tady není.
Policejní důstojník se jen podivně usmál a procedil mezi rty: To jste dnes už sedmý řidič, kterého jsme zastavili a vypařila se mu ze zadního sedadla učená stopařka.