Než jsem tě poznala 5

Byla jsem v koncích. Vážně a upřímně jsem se snažila to ukončit! Od začátku jsem mu říkala, že s ním být nemůžu, ať toho necháme, ale nikdy mě neposlouchal! Proč mi to dělal? Posledně jsem mu naprosto jasně vysvětlila, že už to opravdu, ale opravdu musí skončit! A on mě odvleče pryč, přimáčkne ke zdi a líbá?

Statečně jsem odrážela pozvání na chvilky v soukromí a trvala si na svém. On se však, přesně jak slíbil, nevzdával.

Jeho pracovní doba končila dřív, než moje. Když jsem jednou pozdě odpoledne balila v prázdné kanceláři svůj stůl, byla na něm rudá růže se vzkazem „Miluju Tě“. Domů jsem jí vzít nemohla. Musela jsem jí nechat v práci, ovšem i tady vzbudí nejspíš velkou pozornost.

O chvíli později se objevil v kanceláři on. Neměl tady už několik hodin co dělat, přesto tu teď stál. Jen on a já v prázdné kanceláři. To není dobrý…

„Nemůžeš mi dávat kytky,“ začala jsem.

„Můžu. Protože chci.“

Byl jako malé dítě. A zkuste vysvětlovat malému dítěti, co a proč nemůže.

Blížil se ke mně místností a můj alarm spustil poplach.

„Stůj! Zůstaň stát, kde jsi!“

Poslušně se zastavil, ale na jeho rtech se značil vědoucí úsměv. Stála jsem zadkem opřená o hranu stolu a přísně kontrolovala třímetrový rozestup mezi námi.

Zbytek článku a další na www.diablo14.webnode.cz
Opět opakuji, když jsem dám celý článek, tak neprojde schvalováním, kvůli své délce.