V září všechno září

Sedím si na lavičce před školou, čekám tu ani nevím na co. Prostě jsem si tu cestou z práce na chvíli sedl. Konec léta je na spadnutí, ale slunce mě ještě stéle hřeje do zad. Nespěchám. Nechci na chvíli nic číst, s nikým mluvit, nic poslouchat. I poslední zvonek ve škole dozvonil. Prostě jenom já, lavička a slunce v zádech. A tedy ta stará krásná škola přede mnou.

Z velkých dveří se řítí tryskem první rychlíci. Někdo ještě táhne za sebou bundu. Ráno mu jí maminka zapínala až ke krku. Teď ho zdržuje v cestě za jedním z posledních letních dobrodružství. Tady někdo ztratil cvičku. Kdosi z dalších rychlíků jí solidárně hodil do tmavé chodby za dveřmi. První vlnu ukončuje skupina dětí, všichni se drží za ruce. Tento had se proplétá chodníkem mezi ostatními chodci a mizí za rohem ulice.

Pak vychází kluk, hlava svěšená, jde pomalu. Na chodníku kopne do kaštanu, ten letí na silnici. Asi dnes neměl dobrý den, špatné zkoušení, špatná známka, špatná nálada. Zezadu k němu běží kamarád, bere ho kolem ramen, oba se otáčí a jdou na druhou stranou. Oba mají veselé tváře. Dívka pomalu sestupuje ze schodu. Pak uvidí muže, který stojí na chodníku, rozeběhne se k němu. Vyskočí mu do náruče, on se s ní zatočí.

Loudavě se plouží ze dveří starší chlapec s dívkou, jsou do sebe propletení. On jí opírá o zábradlí a líbají se. Pak jako jedno tělo kráčí někam do žloutnoucího parku. Asi se celé prázdniny neviděli. Těšili se do školy jako málokdo. Starší žena vyjde ven, h nad za ní vychází muž, bere ženě tašku, asi tam má sešity na opravy. Žena se rozhlíží, pak dá muži ruku. Muž se otáčí, nikde nikdo, jenom támhle někdo na lavičce se dívá do nebe.

Pak se dveře otevřou a z nich vychází muž v modrém plášti a začne zametat chodník od listí. Hlasitě si u toho píská. Do rytmu pohybuje koštětem. To melodie je nakažlivá. V hlavě se mi vybaví rytmus swingu. Kolena se mi začnou sami kývat ze strany na stranu.

Najednou ji vidím před sebou, všechno je na ní krásné. Usmívá se. Zapískám a sukně se jí zvedá, jak se zatočila. Čekal jsem tu na ni a nevěděl jsem to. Ona toužila mě mít a nevěděla o tom. Teď to oba víme, ale co bude dál nevíme. Vy to nevíte. Nikdo to neví… náhoda, osud, to jsou jen slova, tohle je život. Poděkujme a pojďme ho žít a užívat!