Paranormalní jev

Děti byly celý den hodné. Ve školce žádné stížnosti. Nevztekaly se, nepraly a v osm hodin byly v posteli. Po tolika dnech, kdy jsme jako rodiče trávili večery rozebíráním nešvarů našich loupežníků a já se trýznila myšlenkami, co kurva dělám špatně... Kdy jsme vyčerpaně padli na znak do postele a přitulili se k sobě se vzájemným ubezpečením, že zítra na to vlítneme, až bude padat ze zdí omítka a sousedi začnou věřit na poltergeista, jak se jim budou lustry nebezpečně houpat nad hlavami.

A dnes? Hurá! Děti byly celý den hodné! Lehká večeře, víno a my měli KONEČNĚ čas a myšlenky jen na sebe. Můj miláček svou dobrou náladu projevil hned ve sprše, kdy mě laškovně stáhnul k sobě a nebral ohledy na mé chabé protesty, že oblečená se běžně nekoupu. Smáli jsme se jako dva puberťáci, co se trochu napili, neřeší starosti dospělých a svět jim leží u nohou.

"Ten blázen nám dnes ukazoval kámasútru", protahoval si manžel svaly bolavé po předchozím cvičení, "říkal tomu nanuk..." Moje pokusy "lízat nanuk" v posteli ztroskotaly, ruce se mi podlamovaly v záchvatu smíchu, ale na parketách mi pevná půda pod nohama (a rukama) pomohla a já s vytrčeným zadkem v představách lízala imaginární šťavnatou kundičku a ani si přitom neuhnala housera.

Nějak to ve mně všechno vyprovokovalo hravou náladu a já si rekla o kolíčky. "Dřevěnej nebo fialovej?", zmátl mě naprosto můj muž. "Dřevěnej...", odpověděla jsem a říkala si, co blbne, vždyť přece žádné plastové nemáme, když mi došlo, že mi nabízí kolík analní. Tentokrát jsem ale měla úplně jiné chutě. Opatrně mi připnul bradavky do kolíčků... "Doneseš mi další?" Za okamžik byl zpátky s plnou hrstí: "Abych tam pořád nemusel běhat!" Postupně jsem si zavěsila čtyři kolíčky na kundu a další pátý těsně nad poštěváček. Je zvláštní, jak může být bolest vzrušující...! Dráždil mě prsty a já se udělala snad ještě rychleji, než normálně. Mezi zuby mi unikal lehký sykot, když jsem si sundávala kolíčky pomalu jeden po druhém a pak se, osvobozená od dobrovolné bolesti, přitiskla ke svému drahému, aby mě ošukal jako děvku...

Takže až budete v některém z bulvárních plátků číst, že v jednom pražském bytě straší, vězte, že to jen Hajici jsou stále mezi živými.

Hajinka