Premiéra

Koukám na ni přes stůl kavárny. Líbí se mi. Delší, blond vlasy, krásné oči, jemná do červena laděná rtěnka. Přes stůl ještě vidím, že svou postavu drží hezky rovně, i když v situaci v jaké se nachází, to může být strnulost pramenící ze stresu. Bílá halenka, s rozepnutými dvěma knoflíčky pod krkem dává tušit, že skrývá ňadra slušné velikosti. Sama v dotazníku přiznala čtyřky. Je viditelně nervózní. Pohledem těká po kavárně, zrychleně dýchá. Na mne se skoro nepodívá a když, tak jen tehdy když si myslí, že se nedívám já na ní. O to častěji její pohled spočine na předmětu, který jsem položil mezi její šálek s kávou a sklenicí minerálky. Z její tváře se dá přímo číst, na co vše myslí a co všechno zvažuje.
Seznámili jsme se tak, že jsem si na jednom serveru dal zveřejnit inzerát, pomocí kterého jsem si chtěl najít subinku. Ta poslední se časem proměnila v mou zákonnou ženu. D/s vztah vyšuměl a časem toho přibylo více co vyprchalo. Čas do našeho vztahu přináší ztráty a nic nového nepřináší. A mě ta moc nad subinkou stále více chybí.
Nějakou dobu jsme si jen tak psali. Chvíli to drhlo, chvíli se to slušně rozjíždělo. Ona byla, nebo lépe řečeno do nynějška je D/s vztahem nepolíbená. Musel jsem ji spoustu věcí vysvětlovat. A spoustu věcí dokazovat že si nevymýšlím. Častokrát nevěřila, že věci co ji popisují, lidé dělají a že z nich ještě mají příjemné pocity. Často jsem ji musel odkazovat na různé stránky s fotkami či i videi aby mi uvěřila.
Časem jsem zahájil i jakýsi virtuální výcvik. Cítil jsem že mi začala důvěřovat, takže jsem se odhodlával ji požádat o tu či onu "službičku". Musel si třeba na můj pokyn připnout na tělo kolíčky a popisovat jak to na ní působí. Musela si také pořídit nějaké hračky. Vše poslušně vykonávala. Psala že ji to docela baví. Jen jednou zaváhala. Nařídil jsem ji ať se oblečená pomočí a chvíli v mokrém oblečení vydrží. Namítala že to se ji nelíbí, že se to nedělá, ale nakonec i tohle splnila. Dokonce mi poslala fotku jak v mokrých kalhotách myje nádobí. Pochopil jsem že je načase dát virtualitě sbohem a sejít se naživo. A tak jsme nyní v téhle kavárně.
Ona mne přímo fascinuje. Dostala dneska jediný úkol. Rozhodnout se. Musí zvolit mezi možností jít do toho se mnou a stát se mou subinkou, anebo svou touhu odsunout. Možná do příštího setkání, možná navždy.
Abych ji to zjednodušil a zároveň i tenhle krok proměnil ve hru položil jsem ji mezi šálek a sklenici onen předmět. Středně široký, chromovanými hroty vyzdobený, obojek z černé kůže. Dal jsem jí na výběr tři možnosti jak se zachovat.
Tou první a konečnou je, že obojek odsune směrem ke mně. Asi každý tuší co to ve skutečnosti znamená. Nic z toho nebude. Nejde do toho. Možná proto že ji nejsem sympatický, možná proto, že si uvědomila že už by nebyla cesta zpátky. Možná má strach. To je celkem jedno. Prostě konec a zvonec. Pravděpodobně se hned poté zvedne a odejde.
Druhou možností je, že nechá obojek tak jak je. Budeme ještě chvíli sedět a komunikovat, pak zaplatím a rozejdeme se každý po svém. Ve skutečnosti tato varianta znamená asi toto. Dejte mi ještě čas Pana, necítím se připravená. Snad příště.¨
Popravdě předpokládám, že to tak dnes dopadne. Přece jen, vidíme se dnes poprvé. Sedíme spolu asi tři čtvrtě hodiny. Není to moc dlouhá známost na začátek sexuálních hrátek. Protože ty by začaly hned poté, co by zvolila možnost třetí.
Tou je, že si obojek vezme a vloží jej do své kabelky. Tím mi naznačí, že přijímá má pravidla a že je bude respektovat. Taky tím vyjádří souhlas s podpisem otrocké smlouvy v tom znění, ve kterém jsem ji předevčírem poslal. Fakticky ji podepíše nahoře v hotelovém pokoji.
Nebyly by to ale ženská, kdyby ze tří možnosti nakonec nezvolila čtvrtou. Koukla se na mne, koukla na ležící obojek, ještě více se narovnala, a lehce vzdychla. Pak obojek přisunula směrem k sobě, zvedla se a odcházela.
Na moment mne zachvátila panika. Co to má znamenat? takové překvapení. Pak jsem si však uvědomil, že přes její křesílko je stále přehozené sáčko a že neodchází ven z kavárny, ale směřuje k toaletám. Oddechnul jsem si. Zároveň jsem začal přemýšlet jak to dnes asi celé dopadne. Kdyby chtěla odejít, tak to už mohla udělat dávno. Kdyby chtěla jít "do toho", mohla už mít obojek v kabelce. A kdyby jen chtěla další odklad mohla to rovnou říci. Ach ty ženy. Čert aby se v nich vyznal.
Zároveň jsem si uvědomil, že celou tu jednostrannou hru, kdy já jsem ten, kdo rozhoduje o všem, kouzelně posunula do jiné roviny. Zazlobila. Dala mi najevo že si na ni jen tak nepřijdu a že i do budoucna musím počítat s její občasnou, drobnou neposlušností. Byla mi tak najednou nějak více sympatická. Nejen krásná, ale i trošku tajemná. Co více jsem mohl získat.
Myslím, že se rozhodla mne pořádně napínat. Zdá se mi že je na toaletě příliš dlouho. Nebýt sáčka, které líně leží na opěradle jejího křesílka, začal bych se obávat, že mi utekla. Předpokládám, že je nervózní a že se na toaletě snaží nějak uklidnit. Třeba kouří? Ne, to myslím, že ne. Vzpomínám, že mi psala že je tak jako já odnaučený kuřák. Sakra, tak co tam ta dlouho dělá?
Odpovězeno mi mělo býti za chviličku. Otevřely se dveře k toaletám a v nich se objevila adeptka na mou subinku. Překvapivě pevným krokem se blížila k našemu stolu. Povstal jsem abych ji pomohl usednou a zlehka přisunul její židli. Sotva jsem si sedl také a pohlédl na ni, poznal jsem, že je rozhodnuto.
Snad poprvé se mi podívala do očí. Pravou rukou nahmatala obojek a vzala si jej. Pohlédla nyní na něj a dlouze si jej prohlížela. Pak řekla větu, na kterou už nikdy nezapomenu: "Omlouvám se můj Pane za zdržení, musela jsem se připravit. Jsem připravena." Řekla to pevným, rozhodným hlasem. Při tom krátkém proslovu vložila obojek do své kabelky.
Sklopila oči.
Mávl jsem na vrchního, že zaplatím. Přitom jsem si uvědomil ještě jednu krásnou věc. Poprvé mě oslovila "Můj Pane". Není ten svět krásný?