sex a volby

Na plechovou střechu bubnoval déšť. Tiše. To proto, aby nezahnal touhu do temného kouta.

Koho jsi volila? Ptal se s nezakrytým zájmem.
Ani nevím, povídám. Zavřela jsem oči a vytáhla jeden lístek. Ten jsem dala do obálky a nedívala jsem se, kdo je na něm napsaný.
Směje se a pak povídá: Jestli mi řekneš, žes volila Piráty, tak dostaneš na zadek.
Jestli dostanu na zadek, když řeknu, že jsem volila Piráty, tak říkám - Volila jsem Piráty.
To by se ti líbilo, co? Chechtá se pod vousy, co si včera oholil.

Hm, líbilo, pomyslím si.
Jenomže ne s kdekým.
Jak najít člověka, který při milování bude (aspoň někdy) víc myslet na partnerku než na sebe.
Třeba je to jednodušší než najít politika, který víc myslí na lidi v zemi než na sebe.

Déšť stále ťuká do plechové střechy.
Tiše ... jako když vábí.
Touha.
Vášeň.
Výbuchy.
Žhavý proud.
Zřejmě se ty výbuchy se žhavými proudy budou dít jen v té knížce, co si nesu do postele.
Mluvím o vulkanismu, samozřejmě.

Jak má člověk řešit ty žhavé proudy touhy, co se derou jeho nitrem vzhůru.
Nechá je vybuchnout či je zkrotí uvnitř sebe a pokryje ledovcem.
Co zvolit.
Žhavému magmatu i lávě je jedno, kudy se prodere a co zničí.
A člověku?