"Chtěl bych být s tebou ..."

Má dnes narozeniny.
Krásný věk, kdy celý svět leží u nohou.
Sladkých patnáct.

Včera ji přivezl večerní autobus a s ní velikou kytku a dárkovou tašku plnou sladkostí. A dopis. Od něj.

Chceš ho přečíst? Ptá se mě.
Ty mi ho chceš přečíst? Ptám se pro jistotu.
Nebo radši ne, míní.
Nebo jo ...
Nebo ...
Přečtu ti kousek.
Pokrčím rameny, nechávám to na ní.
Přečte poslední dvě slova dopisu ... "Tvůj ..."
Tvůj, usměju se.
Jak krásně milé. Už ne dětské, už napůl dospělácké.

Přečte mi ještě jednu větu ...

"Chtěl bych být s tebou do konce života."
Usmívám se.
Krásná láska. Čistá, naivní, bezelstná ... veliká ...
Vydrží?
Do konce života?

Může.
I když tomu ani jedna nevěříme. Ale může.
A kdyby ne ...
Ať si ji užívá plnými doušky.