Závidím

Nemyslím si, že je závist typická česká vlastnost. Každý máme nějaký svůj život, někdo je hodně úspěšný, někdo méně. Určitá část lidí má pocit, že nedostali příležitost, nebo jistý pocit vnitřní nespravedlnosti. Nikdy jsem nikomu nezáviděl ani přítelkyni, ani třeba drahé auta, nebo velký dům, schopnosti, nebo nevím, co ještě může kdo komu závidět. Život si řídím podle sebe, za všechny úspěchy a neúspěchy si můžu sám.

Je jedna věc, vlastnost schopnost, říkejte si tomu jak chcete, kterou opravdu závidím a tou je snadné usnutí. Jsou lidé, kteří si lehnou, někteří si třeba i jen sednou a usnou. Prostě vypnou a spí. A to já neumím, je spousta věcí, které v sobě řeším a budu řešit, dokud s nimi nebudu spokojený. Svou roli hraje aktuální nepravidelná pracovní doba, ale problém se spaním jsem měl vždy.

Spát vedle nějaké ženy pro mne taky není úplná slast, zvlášť pokud třeba chrápe a přiznejte si to dámy, chrápe docela dost holek... A to nemluvím ani o spacích rituálech, některé ženy mají rády světlo, já raději tmu. Po sexu se sice spí líp, ale budu naprosto upřímný, zatím jsem nepoznal ženu, která by mě utahala, jako se dá třeba utahat malé dítě. A nemyslím si, že takovou ženu potkám, jsem realista. Musela by být opravdu šelmou :-D

Moc nepiju a vím kdy mám přestat, i když minule se povedlo kámošce ožrat mě, ale to beru jako výjimku. Dřív mi třeba pár skleniček vína pomohlo ke klidnějšímu spaní, dnes mám pocit, že ani to spolehlivě nefunguje. Vlastně pamatuju, kdy se mi naposledy dobře spalo, loni jsem si chtěl psychicky odpočinout a dělal jsem zahradníka, fyzická práce od brzkého rána. Ve dnech, kdy jsme se kolem čtvrté odpolední s Tondou sebrali a ještě po práci jeli na pozemek stavět zeď a betonovat bazén, spalo se mi jako šípkové růžence. Domů jsem přišel třeba v devět večer, najedl se a zalehnul.

A jak to máte se spaním Vy, a co jste schopni komu závidět?