větrná

Vím , že má dorazit vichřice, ale stejně mi to nedá a táhne mě to na kopečky . Dnes to bude asi nahoře na pláních opravdu krušné, ale vyrážím.
Dole v údolí je klid , ale jen vyjedu nahoru a vysednu z auta už je slyšet kvílení větru .
Beru výstroj a vydávám se po lesní pěšině na louky . Je po 4 odpoledne a srnčí už bude jistě na paše .
Těch 6 km lesem do kopce je paráda . Taková svěží procházka a už ji chodím téměř poslepu . Jsem stále pod hřebenem , takže vítr stále ještě na mě nenaráží plnou silou.
Ale jakmile dorazím na louky , je to hodně znát . Poryvy už mají sílu . Obhlížím louku a vidím polehávat opodál srnčí . Nechci je plašit , a tak se vydávám podél stěny lesa až na vrcholek louky a vyškrábu se na posed.
Síla větru na mě doráží naplno a ani mi nedovolí se podívat dalekohledem. Posed je ukotven ke stromu a houpe se se mnou jak lodička na vodě . Po půl hodině to vzdávám, je mi strašná zima a opatrně lezu dolů.
Přecházím pod hřeben , je tam schována krytá kazatelna.
V ní už je mi líp . I když sem fouká , není to tak zlé , jak nahoře.
Louky kolem mně zejí prázdnotou. I zvěř asi cítí , že se chystá něco zvláštního a zůstává raději skryta v lese.
Asi po hodině čekání, se na obzoru objeví srnka se dvěma srnčaty . Spokojeně berou pašu a máma srnka je vede pod hřeben , kde není takový nápor větru .
Beru kameru a natáčím je dokud mi to zmrzlé prsty dovolí .
A proklínám se , že sem si nevzal stativ . Asi po půl hodině je něco zradilo a utekli do ochranné náruče lesa.
Už se stmívá a dnes na jeleny opravdu čekat nebudu a tak beru výstroj , opatrně lezu dolů . Při odchodu z luk si ještě dělám pár záběrů lesa , do kterého už zatíná drápy vichřice .
Hukot větru dorážející na les připomíná rozjetou parní lokomotivu . Pomalu není slyšet vlastního slova . Z lesa slyším první padající strom a tak raději beru roha a mašíruju si to k autu . Cestou domů už vidím u cesty první popadané stromy a je mi jasné , že dnes a zítra udělají Krušné hory čest svému jménu . Opatrujte se vinšuje jenda-k