Proč tu jsem

Chci najít spřízněnou duši...ne, mažu to. Hledám kamarádku na sdílení společných zážitků...ne, to zní blbě. Nymo, inspiraci, hledám tě. To také není dobré. Nafotím? Ukážeš? Psaní? Závazně? Nezávazně? Slova mi plní mysl ale žádné z nich se mi nelíbí a tak používám delete častěji než enter. Sakra, dokážeš napsat jakžtakž souvislý text, dokážeš skládat písničky a psát texty. A nedokážeš sesmolit inzerát, co by měl hlavu a patu? Co by řekl co vlastně chceš a přitom nevyzněl, že ti jde jen o sex, o který ti vlastně primárně vůbec nejde? Nooo, tak to asi zas tak dobrý lingvista nebudeš, jak si o sobě chvílemi myslíš, člověče. Hraje si se mnou mé sebevědomí. Nahlodá mě.

Fakt nejsem?

Nejsi. To co jsi tu napsal a kdy vyplodil, zvládne kdokoliv. Myslíš si že je to snad něco vyjímečného?

No, vyjímečného je asi silné slovo, ale měl jsem za to, že aspoň trochu úroveň to má.

Naivko. Jen se koukni, co je tu blogů a povídek, lepších než píšeš ty.

Asi máš pravdu.

Asi? To si piš že ji mám.

Myslíš že to mám smazat? Že je to vlastně k smíchu?

Ne, právě proto to tu nech. Jako důkaz tvé neschopnosti přesvědčit masy.

Počkej, to už trochu přeháníš.

Já? Ty sis začal. Svým psaním.

Já chtěl jen rozšířit řady o jednoho pisálka a pár příběhů.

Pche, takových tu je.

Trochu mě začínáš štvát.

Ne, to jen přesměrováváš svůj vztek na sebe na mě.

Víš co? Kašlu na tebe... Jdu psát...

-------------------------------

No tak takhle si spolu hrajem, vždy když sednu k blogu. Vlůastně k Amíkům jako takovým. Už dávno jsem rezignoval na inzerci, seznamování a tak. To zde alespoň v mém případě nefunguje. Tak si tady tak píši. Sám pro sebe, s tím že mě občas někdo přečte a ještě více občas napíše něco pod článek. Úplně minimálně dostanu i vzkaz. To mě vždy překvapí. Za ty roky tady by se to dalo spočítat na rukou. Ovšem když odečtu vzkazy a lá muž hledá muže, což se také stává, možná by stačila i jedna. Když mám chvilku já, sjíždím profily a když mě někdo opravdu zaujme, nebo je galerie opravdu zajímavá, pochválím jí. Bez očekávání zpětné reakce. A když přijde, po díky beztak přijde smajlík, a vše utichá. Ostatně, tady se nekomunikuje, tady se ukazuje, nebo loví a je fakt že já ani neukazuji, ani nelovím. Tak mi zbývají ty blogy. Píši, čtu, občas i zapřemýšlím, když náááhodou mi to ujede.

No a tolik asi k tomu proč tu jsem.