Perverzní jízda vlakem

Dlouho, opravdu dlouho jsem nejel vlakem, teda když nepočítám 10 minutové cesty do Úval na výlet. Takže když jsem řešil otázku, jak se dopravit z Prahy do Brna, kde jsem přednášel na konferenci, zvolil jsem vlak. Cestou tam jsem se věnoval tvorbě a dolaďování prezentace, internet, elektřina, klid. Ovšem cestou zpět z Brna, jsem si to doslova užíval.

Když sem byl malý, rodiče mi do vlaku vždy koupili horkou čokoládu z automatu. Hned na nádraží si to mířím ke stánku, kde dělají výbornou velkou horkou sladkou čokoládu. Usrkávám z teplého kelímku a koukám po lidech. Vůbec je zajímavý pozorovat lidi na nádraží. Je to krásně smutné, když se milenci loučí. Je to krásně veselé, když se milenci zase shledají. Přijíždí vlak.

Mám místenku, jenom najít sedadlo. Původně jsem uvažoval zvolit tichý oddíl, ale nakonec ticho léčí a já se cítím zcela zdráv, takže jsem vybral normální druhou třídu. Dokonce byl k výběru i dámský oddíl. Vůbec si raději nepředstavuji, jak asi takový dámský oddíl vypadá. Navoněné záclonky. Mezi kupé vždy záchod se zrcadlem a vlhčenými ubrousky.

Zde mám sedět. Na mém místě u okna sedí dáma. Jsem gentleman, sednu si naproti. Hned přichází další dáma a velmi decentně mě upozornila, že jí sedím na místě. Je mi to trapné. Vyrušuji první dámu ze čtení a upozorňuji jí, že mi sedí na místě. Pak všichni komicky poskakujeme a hrajeme škatulata. Venku je tma, z okna není nic vidět. Po směru u okna sedím já. Naproti mě přes stolek sedí dáma, pravděpodobně Ruska (čte cosi rusky), vedle ní sedí u uličky plnoštíhlejší slečna zabraná do svého mobilu. Vedle mě je volno.

Z okna sice není nic vidět, ale odráží se v něm dvě sedadla přes uličku. Ty si pro sebe zabrala slečna s nádhernými zářivými zrzavými vlasy. Protože se nekoukám přímo na ni, ale odrazem v okně, není mi hloupé si jí pozorně prohlédnout. Kromě bot, má vše na sobě pletené. Připadá mi velmi spontánní, takový ten typ, když si nasadí sluchátka s hudbou, po chvíli začne samovolně tančit a zpívat bez ohledu na okolí. Nejdřív jsem myslel, že se učí na nějakou zkoušku ve škole nebo tak něco, ale když jsem jí pozoroval déle, všiml jsem si jejích gest. Ty byly tak výrazné. V její tváři se objevil hrozný strach, nenávist, něha, láska. Do toho občas bezděčně řekla jedno dvě slova, které už v sobě nemohla dusit. Byla to herečka, která studuje roli. To je jisté. Její výrazy a občasná replika neujde naší pozornosti. Moc jí to sluší.

V mém výhledu je ještě čtyřka sedadel, vidím na staršího muže a ženu, na proti nim také dvě starší ženy, které ale už nevidím. Nemusí ani dlouho mluvit, jsou to učitelé vracející se z nějakého školení. Jejich zábava je drbání kolegů, svačení toustů v alobalu a drobení na sebe, sedadlo i zem.

Celé by to bylo i takové normální. Nic z toho, čeho jsem si všiml, by mi nepřipadalo divné nebo nevhodné. Žena naproti mě si tiše čte svoji knihu a přitom si špičkou jazyka lehce přejíždí přes rty. I když jí je tak něco pře padesát, je vidět, že o sebe velmi dbá a je to sexy říkám si. Slečna vedle ní se červená až za ušima, schovává displej telefonu, aby jí nikdo jejich komunikaci nezahlédl. Jistě jí její přítel, se kterým se tak vášnivě loučila, píše spousty všemožných návrhů, co budou spolu dělat, až se zase uvidí. I herečka, tak bezprostřední se svým temperamentem mě nijak neuráží svým nepřehlédnutelným projevem.

Co mi ale fakt přijde nechutné a perverzní je, když učitelka začne z kabelky vytahovat předměty, které zabavila při hodinách a ukazuje je kolegům, ti se tím neskonale baví a přidávají svoje příhody a zážitky. Hned jsem si vzpomněl na tu spoustu věcí, o které jsem jako kluk přišel. Samozřejmě už jsem je nikdy na konci školního roku neviděl. Jen tak namátkou to byl třeba můj prak, ze kterého jsem ve škole neměl vůbec v úmyslu střílet, sirky, krabičku kondomů, tahákové pero, tahákovou gumu, tahákové ořezávátko...

Každý má nějakou svou úchylku, ale ať si jí pěstuje doma v soukromí a neobtěžuje tím své okolí. České dráhy by měly místo dámského oddílu udělat oddíl pro takovéhle perverzní učitele a učitelky.