Řepák 2

Zdar.
Tak přestěhovat se do týhle prdele byl fakticky nápad za všechny prachy a nejen za ně, i za celé zdraví a brzo nejspíš i život. Játrama bych mohl zatloukat hřebíky, z mozku mám hučící, točící se věc mezi ušima, takže o mém bývalém IQ si můžu nechat zdát a na baráku mám před zimou tolik práce, že večer vždycky padnu úplně mrtvej do postele, takže už ani nevím, jak vypadá soulož. Prostě paráda, bejt to lepší, není to k vydržení.
Normálně se každý víkend těším na neděli večer, až zase budu na dovolený v práci. Pokud má Vašek v plánu totálně mě zničit, brzo se mu to podaří.
Teď jsme například zapíjeli dušičky. Nejdříve jsem nechtěl, ale Vašek byl celý uslzený, že prý se s ním nechci napít na jeho tátu, no řekněte na tohle ne. Zajímavé je, že jakmile jsem souhlasil, slzy jako zázrakem vyschly a už běžel do sklepa na tu nejzadnější polici.
Flaška vypadala, že byla ve sklepě nejmíň od 1. světové a oči mě pálily, jen jí Vašek otevřel. Po prvním panáku jsem ztratil hlas, který se mi dosud nevrátil. Nejspíš mi to sežralo hlasivky, takže od té doby jen šeptám. Po pátém panáku a hodinovém vyprávění Vaška o jeho tátovi se mi dělaly mžitky před očima, ale dokázal jsem ještě vnímat, že si Vašek na počest svého otce donesl doutník, který se chystal zapálit. Nebyl jsem schopen reagovat, takže se mi hrůzou pouze rozšířily oči a modlil jsem, ať to je rychlé. Vašek totiž těsně předtím vyžahnul zbytek flašky na ex a mně i v tom stavu došlo, co bude následovat. Naštěstí je Vašek profík a předtím, než škrtnul, obrátil se směrem k oknu. Díkybohu bylo otevřené.
Moje žena totiž prohlásila, že tam je ovzduší jak kdyby tam prcaly opice, nasraně ho otevřela a odjela se slovy, že už se nikdy nevrátí. Nebyl jsem schopen odpovědět, což jí zřejmě vytočilo ještě víc, sex nejspíš v nejbližší době nebude, ani když na něj budu mít sílu.
Abych to dopověděl, Vašek odvrátil obličej k oknu, škrtnul zápalkou a prudce vydechl, aby se alkoholové výpary nevznítily v uzavřeném prostoru jeho zažívacího ústrojí. Vznikla zhruba půlmetrová ohnivá koule, která zanechala v zácloně perfektně kruhový otvor s doutnajícími okraji a vyletěla ven, naštěstí se rozplynula, než doletěla k lesu, jinak bych už byl ve zprávách, jako pyroman, který zapálil půl Jeseníků.
Zbytek víkendu je opět v mlze, v paměti mi utkvělo pouze rozloučení se ženou, která, aniž by na mě byť jen prohlédla, suše konstatovala, že pokud se hodlám uchlastat, tak tímhle stylem mi to dlouho trvat nebude a ona bude mít konečně klid. Má pravdu. A to, než jsem se přestěhoval, jsem se považoval za téměř abstinenta, nechápu, jak může Vašek takhle žít vlastně od narození.